Vlastivědné muzeum v Olomouci

Odborné ústavy Vlastivědného muzea v Olomouci

Historický ústav

Přírodovědný ústav

Sbírky Vlastivědného muzea v Olomouci

Historický ústav - sbírky

Přírodovědný ústav - sbírky

Historie

Dějiny olomouckého muzejnictví se začaly psát v říjnu 1848, kdy byl při nedělní škole pro tovaryše otevřen fyzikálně-mechanický kabinet. V éře bachovského absolutismu však kabinet, vzdáleně připomínající muzeum, zanikl (1853). Na tento pionýrský počin nepřímo navázalo Průmyslové muzeum Františka Josefa, které bylo založeno v roce 1873 (otevřeno 1875), o rok později (1874) pak Městské historické muzeum (otevřeno 1879). V roce 1908 přibylo do pomyslného trojlístku německých muzeí i Přírodovědné muzeum arcivévody Josefa Ferdinanda, které získalo prostory ve zrušeném klášteře klarisek na dnešním náměstí Republiky.

Češi se dočkali své muzejní instituce v září roku 1883, kdy byl založen Musejní spolek olomoucký (o dva roky později přejmenován na Vlastenecký spolek musejní v Olomouci). Při tomto spolku vzniklo i první české muzeum na Moravě. U zrodu stáli slezský buditel Vincenc Prasek, středoškolský profesor Jan Havelka, archeolog a lékař Jindřich Wankel a kněz Ignác Wurm. Následujícího roku, v lednu 1884 pak vznikl Časopis Vlasteneckého spolku musejního, který se stal jedním ze základních pilířů rozvoje českého vědeckého života na Moravě. V počátku se spolek soustředil především na rozvoj národopisných a archeologických sbírek. Uspořádal řadu výstav a výstavek a prezentoval region Hané i na Národopisné výstavě Českoslovanské v roce 1895.

Po vzniku samostatného Československa se výrazně změnila i organizace muzejnictví v Olomouci. Dosavadní tři německá muzea byla v roce 1924 sloučena v jednu instituci – Muzeum hlavního města Olomouce. V období éry první republiky zažíval také rozkvět Vlastenecký spolek musejní, který především pod vedením lékaře a přírodovědce dr. Mořice Remeše úspěšně pořádal výstavy, přednášky i besedy. Vlastenecký spolek tak kulturně ovlivňoval celou střední Moravu. V éře Protektorátu Čechy a Morava došlo k výraznému utlumení činnosti. Naštěstí se většinu sbírkových předmětů podařilo zachránit a obě muzea mohla navázat v roce 1945 na svoji předválečnou činnost.

Nové poměry po válce znamenaly další centralizaci muzejnictví. V roce 1951 byl Vlastenecký spolek musejní sloučen s městským muzeem a vzniklo tak Krajské muzeum v Olomouci. Do čela muzea, sídlícího ve zrušeném klášteře klarisek, se postavil
dr. Jaroslav Kanyza. V této etapě byla sbírka muzea obohacena o sbírkový inventář městských muzeí ve Šternberku, Uničově a Litovli. Do správy instituce přešly i některé historické objekty (hrad Bouzov, hrad Šternberk, zámek Úsov, Javoříčské jeskyně, Mladečské jeskyně, zámek Náměšť na Hané, Arboretum Bílá Lhota aj.). Muzeum několikrát změnilo svůj název: Studijní a lidovýchovný ústav kraje Olomouckého, Krajské vlastivědné muzeum, Krajské vlastivědné středisko, Vlastivědný ústav v Olomouci (1960–1979) a Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci (1979–1990). Po roce 1989 získalo muzeum svůj současný název. Dnes muzeum spravuje zámek s parkem v Čechách pod Kosířem a Arboretum Bílá Lhota.

V současné době má Vlastivědné muzeum v Olomouci, jehož zřizovatelem je Olomoucký kraj, přes 1 000 000 sbírkových předmětů a z hlediska rozsahu své sbírky se řadí mezi největší muzea v České republice. Povahou sbírkového fondu v oblasti společenských i přírodních věd pokrývá nejen střední Moravu, ale i širší území s přesahy do zahraničí. Vydává periodikum Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, které v roce 1951 nahradilo Časopis Vlasteneckého spolku musejního.