Jaké tajemství ukrývá klášter klarisek? Dozvíte se na Dnech evropského dědictví

07. 09. 2024

Vlastivědné muzeum v Olomouci

Vážení milovníci historie. V rámci Dnů evropského dědictví v Olomouci vás zveme v sobotu 7. září na komentovanou prohlídku sálu sv. Kláry, který jsme nedávno otevřeli po rozsáhlé rekonstrukci. Budete mít tak jedinečnou příležitost seznámit se s historií bývalého kláštera a také nahlédnout do zákulisí přípravy velké výstavy Příběhy palných zbraní. Prostorem vás provede historik PhDr. Filip Hradil. 

Zájemci o prohlídku, která potrvá cca 40 minut, se setkají v 15 hodin na recepci Vlastivědného muzea. 

Zajímavosti z historie 

Kostel sv. Kláry

Kolem roku 1770 vznikly návrhy olomouckého stavitele Václava Bedy na novostavbu kostela sv. Kláry, který měl tehdy středověkou (gotickou) podobu. Jednalo se o poslední etapu barokizace celého kláštera klarisek. Návrhy představují velmi reprezentativně pojatý chrám s bohatě členěným architektonickým řešením jižní a západní fasády v duchu vrcholného podunajského baroka. V roce 1772 abatyše kláštera podala žádost o "stavební povolení" na olomoucký magistrát. Realizovaná novostavba kostela ovšem nedosáhla Bedou zamýšlené podoby. Klášter se v důsledku stavební činnosti zadlužil a roku 1779 se dostal do exekuce. Chrám nebyl nikdy plně vybaven. Měl být pořízen pouze hlavní oltář s obrazem od Josefa Winterhaldera ml. Od roku 1780 se v něm konaly bohoslužby, ovšem roku 1782 byl klášter klarisek dekretem císaře Josefa II. zrušen.

Kněžský seminář

Po zrušení kláštera se do jeho budov přemístil kněžský dům, který byl spojen s nově zavedeným generálním seminářem. Nicméně v roce 1784 se tato instituce přemístila do uvolněného kláštera premonstrátů na Hradisku.  

Knihovna olomouckého lycea

V souvislosti s přesunem vysokého učení z Brna zpět do Olomouce bylo rozhodnuto, aby byla budova někdejšího kostela sv. Kláry spolu s přilehlým jižním křídlem kláštera využívána lycejní knihovnou. Za tímto účelem byl v letech 1784 - 1785 adaptován interiér kostela a přilehlých částí. Kostel byl opatřen freskovou výmalbou (technikou "en grisaille"), kterou provedl vyškovský malíř František Wagner. Po obvodu celého kostela byly postaveny dřevěné (patrové) regály na knihy. Z popudu josefinisty a guberniálního rady Antonína Valentina Kaschnitze z Weinbergu byl upraven portál do kostela z Náměstí Republiky a nad ním byla nově osazena deska s vročením 1785 informující o zřízení lycejní knihovny.V roce 1808, resp. 1814 byly provedeny další adaptační práce v zázemí jižního křídla lycejní knihovny a byla zbořena část kláštera navazující na někdejší budovu sousedního kartuziánského kláštera. Došlo k k vytvoření nové cesty (dnes ulice Hanáckého pluku). Knihovna působila v objektu kostela do roku 1907. Severní část kláštera tvořící většinu konventních budov připadla 1784 vojenské správě a vznikly zde tzv. Exclarisserinnen-Kaserne, které se od roku 1920 nazývaly Žerotínovy. V roce 1951 byl objekt konventních budov předán k muzejním účelům.

Muzeum arcivévody Josefa Ferdinanda 

Iniciátorem vzniku muzea byl olomoucký kanovník Max Mayer z Wallersteinu, sběratel přírodnin a uměleckých předmětů, který pro myšlenku nového olomouckého muzea nadchnul arcivévodu Josefa Ferdinanda Habsbursko-Lotrinského. Ten jej podpořil věnováním své sbírky egyptských starožitností a dalších předmětů. Muzeum bylo založeno v 8. června 1908, jeho kustodem se stal Heinrich Laus, profesor německého učitelského ústavu v Olomouci. Prostory po někdejší lycejní knihovně byly muzeu pronajaty ze strany majitele (náboženský fond) na dobu 20 let, přičemž Společnost přírodovědeckého a uměleckohistorického muzea arcivévody Josefa Ferdinanda se zavázala hradit výlohy na adaptaci interiéru. Muzeum bylo otevřeno 3. 7. 1909. V roce 1910 vydal kustod H. Laus průvodce po muzejních sbírkách. Dle této příručky byla egyptologická sbírka umístěna v první místnosti muzea a na stěnách ji doplňovaly obrazy s výjevy ze země faraonů. Cenným přídavkem této místnosti se staly tři bohaté zdobené lustry zpracované v egyptském stylu, které byly vyrobeny firmou Antona Schwarze z Vídně a do sbírky muzea pořízeny díky štědrosti dárců. Zda se jedná o lustry v dnešním kostele, kterých je pět, je třeba ještě ověřit. Muzeum po I. sv. válce již spíše živořilo, a proto se v roce 1924 usnesla valná hromada Společnosti přírodovědného a uměleckohistorického muzea na své likvidaci a přenechání sbírek městu Olomouci. Město Olomouc muzeum převzalo pod názvem Městské přírodovědné muzeum a v roce 1924 jej sloučilo do Muzea hlavního města Olomouce. Nadále však přírodovědné muzeum vystupovalo jako samostatná jednotka až do roku 1945. Od roku 1951 začalo celý objekt bývalého kláštera klarisek využívat Krajské vlastivědné muzeum, jehož jsme nástupci.