Příběhy palných zbraní a přednáška s kurátorem Janem Tetřevem
05. 12. 2024
Vlastivědné muzeum v Olomouci
Nenechte si ujít přednášku Od kovu a dřeva k polymeru - Proměny ručních palných zbraní ve 20. a 21 století.
čtvrtek 5. 12. od 17:00-18:30 - přednáška, sál Václava III.
Přednášející: Mgr. Jan Tetřev, kurátor, Východočeské muzeum v Pardubicích
Vstup volný, prodej knihy s autogramiádou.
“Každá zbraň má svůj příběh”, říká Jan Tetřev, kurátor Východočeského muzea v Pardubicích
Pane Tetřeve, můžete nám přiblížit svoji práci? Jak jste se k ní dostal?
Ve Východočeském muzeu v Pardubicích pracuji od roku 1991, ale reálně jsem nastoupil až v roce 1992 po návratu z vojny. K práci se sbírkou zbraní jsem se dostal úplnou náhodou – byla mi svěřena a já jsem zjistil, že mě to neskutečně baví. Už jako malý kluk jsem si rád hrál na vojáky a tahle práce mi umožnila propojit dětskou zálibu s odbornou činností.
Zbraním, hlavně těm civilním, se věnujete celý svůj profesní život. Čím vás tak zaujaly?
Každá zbraň má svůj zajímavý příběh a když se jich správně zeptáte, alespoň část vám ho prozradí. Pokud bych si měl vybrat ty nejzajímavější v naší výstavě Příběhy palných zbraní, tak například kolečková pistole z Norimberku z 16. století nebo perkusní brokovnice od Josefa Tomišky z Heřmanova Městce. Ty zbraně mají historickou i estetickou hodnotu. Mají své kouzlo nejen jako předměty, ale i díky poutavým příběhům, které se k nim váží. Každá zbraň, kterou držím v rukou, má za sebou cestu – někdo ji vyrobil, jiný ji používal... Je to jako detektivka, která nikdy nekončí.
Zajímají mě právě příběhy jednotlivých zbraní – jak je vlastně objevujete?
Některé příběhy jsou doslova napsané na zbrani a mohou odhalit fascinující souvislosti. Třeba díky zkušebním značkám víme, odkud zbraň pochází, kdo ji vyrobil nebo používal. U vojenských zbraní zase můžeme narazit na označení jednotek, což nás přivede až k určité bitvě. Jindy pomůže archivní bádání, literatura, nebo i trocha štěstí. Třeba na pruské jehlovce máme značení jednotky, která se zúčastnila bitvy u Hradce Králové. Nebo rakouská puška, která byla v rukou vojáků na stejném bojišti. Tyhle detaily dokreslují příběhy zbraní, ale také osudy lidí, kteří je drželi.
Můžete uvést ještě nějaký další příklad?
Jedním z mých oblíbených příběhů je osud německé pistole Walther P38, vyrobené v Hrádku nad Nisou ke konci války. Kvůli rozbité raznici nese chybné označení, což vedlo k mylným domněnkám o jejím původu. Nakonec se ukázalo, že šlo jen o výrobní chybu. Takové detaily dokážou někdy odkrýt až stovky hodin bádání.
Jak vlastně vypadá vaše každodenní práce?
Jsem muzejník, takže se starám o cca 20 000 sbírkových předmětů. Kromě zbraní spravuji sbírky vyznamenání, plakátů, uniforem a mnoha dalších historických artefaktů. Pokud se týká restaurování zbraní, tak spolupracujeme s naším restaurátorským oddělením, kde se zbraně konzervují a připravují na výstavy. A k tomu se zabývám regionální historií, třeba dějinami Pardubic a dříve také Přelouče.
Jaké další významné projekty máte na svém kontě?
Za svou kariéru jsem se podílel na řadě výstav. Jedna z nich je aktuálně v Olomouci – společná expozice olomouckých a pardubických sbírek. S kolegou Karlem Podolským jsme spojili to nejlepší, co obě muzea mají, a vytvořili výstavu, která mapuje vývoj palných zbraní. Poskládali jsme to nejlepší z našich sbírek – Olomouc je silná ve starších zbraních, Pardubice zase v modernějších. Pracovali jsme na tom několik let, a kdybych věděl, kolik to bude stát úsilí, asi bych do toho nikdy nešel. (smích).
Co by si lidé měli odnést z vaší výstavy Příběhy palných zbraní?
Především poznání. Zbraně jsou fascinující technologií, která provází člověka od nepaměti. Ukazují, jak se lidé vyvíjeli – nejen v bojích, ale i v kreativitě, řemeslné zručnosti a inovacích. Zbraně nejsou pouze nástrojem násilí, ale i prostředkem ochrany, lovu či sportu. Jsou zrcadlem historie, lidského umu i omylů. A v muzeu se snažíme tyto příběhy oživit.
Zajímalo by mě, jaký je váš pohled na zbraně ve společnosti dnes?
V České republice máme jeden z nejlepších zbrojních zákonů na světě. Zbraně by měly být dostupné těm, kdo splní přísné podmínky, a myslím, že to u nás funguje dobře. Společnost by měla chápat, že zbraně nejsou jen prostředkem destrukce, ale také prostředkem obrany našeho způsobu život i součástí naší historie a kultury.
Jan Tetřev působí jako historik a kurátor sbírky zbraní a militárií ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Jeho profesní specializací jsou především palné zbraně, přičemž se zaměřuje jak na vojenské, tak civilní exempláře. Civilní zbraně vnímá jako cenné ukázky technologického vývoje, které často odhalují slepé uličky v konstrukcích zbraní, na rozdíl od těch vojenských zaměřených na funkční řešení. Kromě zbraní se věnuje širokému spektru muzejních sbírek a sbírkových předmětů, z nichž mnohé zpracoval v regionálním a historickém kontextu. O historii zbraní seznamuje veřejnost prostřednictvím článků ve specializovaných časopisech a na přednáškách. V minulosti působil také jako soudní znalec v oboru historických zbraní, což mu umožnilo poznat unikátní exempláře mimo muzejní sbírky. Tetřevovy aktivity nezahrnují jen odbornou práci; jeho cílem je přiblížit lidem význam zbraní jako technického, historického a kulturního dědictví. Svou práci vnímá jako propojení muzejnictví, bádání a příběhů, které zbraně a jejich výrobci nesou napříč staletími.
Výstava Příběhy palných zbraní
Vojenské, lovecké, civilní i sportovní palné zbraně – od mistrovských děl 17. století až po současnost. Ve Vlastivědném muzeu v Olomouci startuje rozsáhlá výstava Příběhy palných zbraní, která na stovce jedinečných příběhů reflektuje osudy vybraných exponátů a jejich tvůrců i rozmanité a mnohdy křivolaké cesty jednotlivých zbraní do muzejních depozitářů.
Výstava zdůrazňuje různorodost užití, funkce a vzhledu palných zbraní v průběhu staletí. Návštěvníci poznají proces výroby a řemeslného zpracování i uplatnění technologických novinek a zajímavostí při jejich vzniku. Ve vitrínách se objeví přes 300 exponátů, které tematicky doplní další sbírkové předměty. K vidění bude mimo jiné kolekce olomouckých hradebních pušek, terčovnice zdejších ostrostřelců, vzácné lovecké pušky či orientální zbraně.
„Na projektu jsme intenzívně pracovali několik let. Výstava je výsledkem dlouhodobé spolupráce naší instituce s kolegy z Východočeského muzea v Pardubicích. Díky jejich vstřícnosti se nám podařilo vytvořit unikátní ucelenou výstavní kolekci, kterou snad ocení nejen příznivci militarií, ale také široká veřejnost. Jsme přesvědčeni, že výstava dokáže zaujmout návštěvníky každého věku, a to i ty bez hlubší znalosti oboru,“ řekl historik a kurátor Karel Podolský z Vlastivědného muzea v Olomouci. Podle spoluautora výstavy historika Jana Tetřeva z pardubického muzea by si lidé měli z výstavy odnést poznání, že zbraně k lidem patří. „Jsou ukázkou vrcholných řemeslných a technologických dovedností doby, v níž vznikaly. Ačkoliv je jejich hlavním účelem lov nebo boj, nemůžeme je přehlížet – jsou součástí historie.“
Návštěvníci se seznámí s mistry puškařského řemesla
Symbolickým propojením obou muzeí je honosně zdobená kulovnice puškaře Wenzela Pursche, která byla vyrobena v Olomouci a dnes patří k nejkrásnějším exponátům sbírky v Pardubicích. Lidé se na výstavě seznámí i s příběhem puškaře Georga Keisera, který vyráběl zbraně pro císaře Leopolda I. a později se staral o zbraně knížecí rodiny Liechtensteinů. Zajímavý osud měl také Antonín Vincenc Lebeda, který je považován za nejlepšího českého puškaře 19. století. V jeho dílně vznikaly ty nejluxusnější zbraně pro bohaté klienty, včetně císaře Františka Josefa I. Na výzdobě jeho děl se podílel i slavný malíř Josef Mánes. „Mnozí puškaři to dotáhli skutečně daleko, i když pocházeli ze skromných sociálních poměrů. Dokázali se i v těžkých dobách uživit a mnozí se proslavili i daleko za hranicemi své země. V rukou těch nejlepších pak vznikala doslova umělecká díla vytvořená z toho nejkvalitnějšího dřeva, nešetřilo se stříbrem ani zlatem,“ upřesnil Karel Podolský.
Výstava je rozdělena do 6 tematických bloků
Rozsáhlá expozice je umístěna do největšího výstavního prostoru Vlastivědného muzea, do sálu sv. Kláry. Je rozdělena na šest tematických celků: dobu doutnákovou a kolečkovou, křesadlovou, perkusní, zadovkovou, opakovačkovou a dobu samonabíjecí a dávkovou. Vitríny s jednotlivými exponáty jsou doplněny dotykovými obrazovkami a projekčními plochami. Nechybí ani interaktivní koutky.
Příchozí uvidí například pušky tereziánských válek, ale i ty, které nosili vojáci napoleonské éry. Chybět nebudou trombony-brokovnice, které měli strážci dostavníků na ochranu před lupiči. Zájemci se dozví, jak vypadaly předchůdkyně přesných sportovních zbraní, které dnes vyhrávají olympiády, nebo zjistí, jak se na střelnicích bavili měšťané s perkusními terčovnicemi. Na výstavě se objeví také prababička útočných pušek, které dnes používají armády většiny států, nebo zbraň, která pomohla sjednotit Německo. K vidění je i samopal, jehož využití zkazilo politické rozhodnutí nebo “zázračná devítka” bratrů Koutských. „Vystavujeme také neobvyklé amatérské výrobky, které si lidi vytvořili v rozporu se zákonem. Kuriozitou je například pokus o výrobu samopalu ze vzduchovky. Naštěstí se tyto zbraně dostaly k policii dříve, než jejich majitelé stihli něco provést,“ doplnil kurátor Jan Tetřev.
Výstava otevírá roční vzdělávací cyklus Fenomén: Obrana Vlastivědného muzea v Olomouci. Jeho cílem je osvěta, vzdělávání a popularizace aktuálních společenských témat spojených se zbraněmi, válkou a odolností společnosti i jednotlivce. V programu budou přednášky, workshopy, školní programy, besedy, panelové diskuze i filmové projekce. VMO se tak stane důležitou platformou pro setkávání široké veřejnosti, odborníků i laiků, a nabídne hlubší kontextuální pohled na složitá témata násilí jako konstanty lidských dějin. Na projektu spolupracují Policie ČR a Ministerstvo obrany a Armáda ČR.