Výstava Odvěké společenství. Příběhy o psech a lidech

08. 04. 2025 – 22. 06. 2025

Vlastivědné muzeum v Olomouci

Pes člověka provází po staletí. Jako pomocník, ochránce i věrný přítel. Výstava „Odvěké společenství. Příběhy o psech a lidech“ nahlíží na tento vztah z různých úhlů – historického, uměleckého i vědeckého. Návštěvníci uvidí cenné archiválie, precizní rytiny z 18. století, sochy loveckých plemen i současnou tvorbu slovenské umělkyně Oľgy Paštékové.

Výstava se zaměřuje především na období raného novověku, kdy pes sehrával ve společnosti různorodé role. Od pečlivě vycvičeného loveckého psa na šlechtických dvorech až po obávané toulavé psy ve městech i na venkově. „Lidem ukážeme například zajímavé policejní a sanitární řády sledující pohyb psů ve městě nebo barokní lovecké příručky, které dokumentují rozdílný přístup společnosti k přítomnosti psů ve veřejném prostoru,“ řekl historik a kurátor Zdeněk Orlita.

Součástí expozice je i audio instalace, která má návštěvníky vtáhnout do atmosféry honu. Přidává lesní zvuky a náznaky pohledů lovce a jeho kořisti. „Při tvorbě scénografie jsem se nechala inspirovat mytologickou linkou, která se v konceptu pana Orlity vrací jako jeden z motivů – divoký hon. Vizuálně jsem vycházela z barokních rytin, ale díky instalaci na lehkých textilních šálách působí celá scéna spíš snově a pomíjivě,“ doplnila scénografka VMO Terezína Černohorská.

Unikátní rytiny i sochy psů

Na výstavě jsou k vidění rytiny německého mědirytce Johanna Eliase Ridingera, který v 18. století realisticky zachytil různá lovecká plemena s pozoruhodnou anatomickou přesností. Doplňují je modely sochaře a restaurátora Stanislava Kľúčika v životní velikosti. „Pro výsledný materiál modelů psů jsem zvolil umělý kámen, který by měl vydržet i nějaká léta v exteriéru. Finální barevná úprava má imitovat autentickou patinu, kterou máme možnost sledovat i dnes na okolních sochách olomouckého baroka,“ popsal Stanislav Kľúčik. Sochy, i když jsou uvnitř duté, dohromady váží 500 kg.

Autoři výstavního projektu využili rovněž aktuální poznatky z oblasti human-animal studies – vědního směru zkoumajícího vztah člověka a zvířat v historickém a kulturním kontextu. Témata jako koevoluce nebo proměny vnímání psů ve městech tak doplňují historická fakta o nové úhly pohledu. „Věříme, že
pro část společnosti bude výstava hit! Nejen pro milovníky psů, ale pro všechny, kteří ocení originální spojení umění a historie. Unikátní sochy některých plemen jsme mohli díky mimořádné podpoře Olomouckého kraje ztvárnit opravdu kvalitně. Tak, aby obstály i pod širým nebem. Později se totiž přesunou do parku na Zámku Čechy pod Kosířem, kde mají lovečtí psi svou tradici,“ připomněl ředitel VMO Jakub Ráliš.

Psi v muzeu? Speciální program 3. května

Milovníci psů se mohou těšit na mimořádnou akci „Psi v muzeu“, která se uskuteční 3. května. Výstavu bude v tento den možné navštívit i se svým čtyřnohým parťákem. Připraven je doprovodný program, včetně workshopu na výrobu psích hraček, sbírky pro útulek Ligy na ochranu zvířat, občerstvení z bistra Kafe jak lusk a další aktivity, které potěší návštěvníky i jejich mazlíčky.

Muzejní kufřík a příběh vlčete Luny

Součástí výstavy je i Muzejní kufřík z dílny Centra muzejní pedagogiky VMO. Návštěvníci si jej mohou zapůjčit v otevírací době muzea na recepci po předchozí rezervaci (schwarzova@vmo.cz, + 420 771 528  610). Díky kufříku se podívají do pravěku, kdy se z vlka stával pes. A stanou se součástí příběhu malé Luny – divokého vlčete, které si pomalu nachází cestu k lidskému táboru. Zažijí bouřlivé noci i klíčové momenty, kdy se z vlka stal první přítel člověka.

PES A ČLOVĚK V DĚJINÁCH 

rozhovor s kurátorem výstavy Zdeňkem Orlitou 

Hlavním cílem výstavního projektu „Odvěké společenství. Příběhy o psech a lidech“ je reflexe vzájemných vztahů člověka a psa od období středověku až k branám osvícenství. Vztah psa a člověka patří mezi nejstarší a nejdéle existující mezidruhová společenství, které s ohledem na mytologii a náboženství získávalo v jednotlivých kulturách svébytný výraz. Snad s výjimkou koně nemělo žádné jiné zvíře k člověku tak blízko jako pes, který velmi záhy překonal čistě utilitární rozměr vzájemného vztahu a pronikl do lidských obydlí a intimního prostoru domácností.

Jak vznikl nápad na tuto výstavu?

Nezabývám se historickou kynologií, ale vztah psa a člověka mě fascinoval od chvíle, kdy jsem jako historik začal na základě archivních pramenů zkoumat vztah lidí a velkých šelem. V roce 2017 jsem jako kurátor realizoval výstavu věnovanou proměnám lesa ve středověku a raném novověku. Tehdy jsem se poprvé pokusil s pomocí studia archivních pramenů dokumentovat pohyb vlků, rysů nebo medvědů v konkrétní krajině. Současně jsem na základě dobové literatury sledoval proměny vzájemného vztahu člověka a velkých šelem. Velká část archivních zdrojů i dobové literatury se vždy vztahovala k lovu nebo myslivosti a na psy jsem během studia narážel v podstatě neustále.

Proč je vztah člověka a psa tak významný z historického pohledu?

Pes byl nejen jedním z prvních domestikovaných zvířat, ale současně se jedná o stvoření, které v průběhu dějin navázalo s člověkem zcela jedinečný vztah. Vztah, na jehož počátku stálo spojenectví dvou lovců, a vztah, který se v průběhu dějin vyvíjel i s ohledem na proměny samotných loveckých technik. Nejen v prehistorickém, ale i v historickém období tvořil lov nadále významnou součást obživy. Někde za tímto spojenectvím a na první pohled utilitárním vztahem se samozřejmě skrývá i postupující emocionalizace tohoto vztahu, ale ta je s ohledem na absenci relevantních archivních pramenů pro historika většinou ukryta „mezi řádky“. Nicméně její existence v raných obdobích je vysoce pravděpodobná, jen ji nelze dokumentovat.

Jakým způsobem výstava reflektuje současné vědecké poznatky o vztahu člověka a zvířat?

V rámci výstavy jsme se alespoň částečně snažili navázat na některé otázky diskutované v současném historickém výzkumu zaměřeném na vztah člověka a zvířat (human-animal studies). V tomto ohledu se jedná o sledování vztahu člověka k různým typům psů, a to s ohledem na jejich praktické využití. Na jedné straně můžeme vnímat téměř privilegované postavení psů v aristokratické společnosti pozdního středověku a raného novověku, ale současně i odpor a strach z psů volně se pohybujících venkovskou krajinou nebo intravilánem měst. Jeden z tematických okruhů se věnuje výlučně výskytu psů ve městech, zejména v období 16.–18. století, pro něž se nám dochovalo reprezentativní množství archivních pramenů.

Na jaké období dějin se výstava zaměřuje?

Hlavní důraz klademe na období raného novověku, tedy dobu vymezenou 16.–18. stoletím. Právě v tomto období lze sledovat nejen postavení loveckých plemen v aristokratickém prostředí šlechtických dvorů, ale především se dochovaly archivní prameny dokumentující vztah člověka k toulavým psům.

Jaké unikátní exponáty mohou návštěvníci na výstavě vidět?

Mezi nejzajímavější exponáty můžeme zařadit například poměrně realistické rytiny psů od německého mědirytce Johanna Eliase Ridingera, který v první polovině 18. století zachytil různá plemena loveckých i domácích psů. Jeho rytiny se vyznačují velkou mírou autenticity a ještě před vznikem moderní kynologie poměrně věrně zachycují anatomii jednotlivých psů.

Jakou roli hrají na výstavě sochařské modely psů?

U sochařských modelů psů jsme vybrali několik plemen, která i v minulosti reprezentovala základní skupiny loveckých psů. Tedy psů, kteří se specializovali na konkrétní typ lovu nebo výlučně na lov určitého druhu zvěře. Jedním z cílů bylo vizualizovat a zhmotnit na výstavě jejich variabilitu a různorodost.

Jaké klíčové momenty ve vztahu člověka a psa výstava zachycuje?

Jedním z klíčových momentů je dokumentace vztahu člověka a psa v období pozdního středověku a raného novověku se zaměřením na prostor Moravy a Slezska. Právě v tomto období máme na základě archivních pramenů dochován poměrně ambivalentní postoj člověka k psům. Na jedné straně sledujeme s ohledem na lovecké traktáty a myslivecké příručky adorování loveckých plemen, současně v prostoru měst a vesnic probíhá systematická regulace a vybíjení tzv. neužitečných a „nebezpečných“ psů.

Jak se lišil vztah ke psům ve středověku oproti dnešku?

Pes ve středověku nebo raném novověku měl pro člověka výrazně utilitární význam, byť samozřejmě současně s ním se mezi člověkem a zvířetem musel rozvíjet i silný emocionální vztah. Současně byl pes, zejména v aristokratickém prostředí, výrazem společenského statusu a prestiže. Díky vysokým pořizovacím cenám a náročnosti výcviku se tak mnohdy psi pro své majitele stávali na veřejnosti symbolem reprezentace. V dnešní době je pes převážně společníkem, a to bez ohledu na jeho lovecké kvality nebo užitečnost.

Jaké zdroje a archivní materiály jste při přípravě výstavy využili?

Pokud jde o dobovou literaturu, jednalo se převážně o tisky loveckých příruček, mysliveckých manuálů nebo zoologických encyklopedií z období 16.–18. století. Tato literatura byla zastoupena v šlechtických knihovnách aristokratů, ale našli bychom ji rovněž v bibliotékách olomouckých kanovníků nebo biskupů. V případě archivních písemných pramenů jsme čerpali převážně z městských účtů, policejních a sanitárních řádů, ale také např. z vyšetřovacích protokolů vedených s pytláky.

Co bylo při přípravě výstavy největší výzvou?

Bezesporu příprava a samotné zpracování jednotlivých sochařských modelů.

Jaký je význam teorie koevoluce v kontextu této výstavy?

Výstava pracuje s myšlenkou postupného vzájemného ovlivňování, přičemž jedním z hlavních a nejintenzivnějších momentů byl právě lov a jeho organizace. Ten stál rovněž u samotných počátků domestikace.

Historické rytiny, zdroj: Vědecká knihovna Olomouc, Moravská zemská knihovna Brno
Obrazy, zdroj: Oľga Paštéková
Autor soch: Stanislav Kľúčik (na fotografii)