Výstava Odvěké společenství. Příběhy o psech a lidech

08. 04. 2025 – 22. 06. 2025

Vlastivědné muzeum v Olomouci

Výstavu "Odvěké společenství. Příběhy o psech a lidech" zahájíme vernisáží 8. dubna v 17:00 v sále Václava III. ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Zveme malé i velké návštěvníky. 

Pes provází člověka již tisíce let. Byl nejen prvním domestikovaným zvířetem, ale také společníkem, loveckým pomocníkem, ochráncem i symbolem prestiže. Výstava nabídne pohled na fascinující vývoj vztahu mezi člověkem a psem, zejména v období raného novověku. Zatímco na šlechtických dvorech byli lovečtí psi vybíráni, cvičeni a chováni s nejvyšší péčí, ti toulaví v ulicích měst často vzbuzovali obavy a byli předmětem přísné regulace. Představíme jedinečné archivní materiály, které dokumentují, jak se tehdejší společnost stavěla k přítomnosti psů ve veřejném prostoru. Budete mít možnost prohlédnout si unikátní rytiny Johanna Eliase Ridingera, významného německého umělce, jehož realistická zobrazení loveckých i domácích psů z 18. století zachycují tehdejší vnímání těchto zvířat. Součástí expozice jsou také sochařské modely psů v životní velikosti.  Chybět nebudou ani obrazy slovenské výtvarnice Oľgy Paštékové. Vztah člověka a zvířat tvoří jedno z ústředních témat její environmentálně orientované tvorby, jejíž výraz je na jedné straně silně aktuální a moderní, na straně druhé výrazně mytologizující.

DO MUZEA ZVEME PSÍ SPOLEČNÍKY

Zveme všechny milovníky psů i jejich čtyřnohé parťáky na jedinečnou akci Psi v muzeu, která se koná 3. května v otevírací době muzea. Během tohoto speciálního dne budete mít možnost navštívit výstavu společně se svým psem, zúčastnit se workshopu na výrobu psích hraček, zapojit se do materiální sbírky na podporu olomouckého útulku Ligy na ochranu zvířat a užít si další doprovodný program, který potěší nejen vás, ale i vaše chlupaté kamarády. Olomoucké bistro Kafe jak lusk ten den zajistí občerstvení a nabídne výbornou kávu. Přijďte si užít netradiční zážitek, který ukáže, že pes je opravdu nejlepší přítel člověka!

JAK ČLOVĚK KE PSOVI PŘIŠEL

K výstavě nabízíme také Muzejní kufřík , který vám přinese poutavý zážitek. Zavede vás do pravěkých dob, kdy se formovalo jedinečné pouto mezi člověkem a vlkem – předchůdcem dnešního psa. Během 60 minut se stanete součástí příběhu malé Luny, divokého vlčete, které si pomalu nachází cestu k lidskému táboru. Společně s ní prožijete okamžiky strachu, zvědavosti i prvních kroků k důvěře. Budete svědky bouřlivých nocí, nečekaných setkání i klíčových momentů, kdy se vlk stal nejen spojencem, ale postupně i nepostradatelným pomocníkem člověka. Díky smyslovým a pohybovým aktivitám se přenesete do minulosti. Budete naslouchat zvukům divočiny, vnímat vůni táborového ohně i čelit rozhodnutím, která mohla ovlivnit vývoj jednoho z nejstarších přátel člověka.

PES A ČLOVĚK V DĚJINÁCH 

rozhovor s kurátorem výstavy Zdeňkem Orlitou 

Hlavním cílem výstavního projektu „Odvěké společenství. Příběhy o psech a lidech“ je reflexe vzájemných vztahů člověka a psa od období středověku až k branám osvícenství. Vztah psa a člověka patří mezi nejstarší a nejdéle existující mezidruhová společenství, které s ohledem na mytologii a náboženství získávalo v jednotlivých kulturách svébytný výraz. Snad s výjimkou koně nemělo žádné jiné zvíře k člověku tak blízko jako pes, který velmi záhy překonal čistě utilitární rozměr vzájemného vztahu a pronikl do lidských obydlí a intimního prostoru domácností.

Jak vznikl nápad na tuto výstavu?

Nezabývám se historickou kynologií, ale vztah psa a člověka mě fascinoval od chvíle, kdy jsem jako historik začal na základě archivních pramenů zkoumat vztah lidí a velkých šelem. V roce 2017 jsem jako kurátor realizoval výstavu věnovanou proměnám lesa ve středověku a raném novověku. Tehdy jsem se poprvé pokusil s pomocí studia archivních pramenů dokumentovat pohyb vlků, rysů nebo medvědů v konkrétní krajině. Současně jsem na základě dobové literatury sledoval proměny vzájemného vztahu člověka a velkých šelem. Velká část archivních zdrojů i dobové literatury se vždy vztahovala k lovu nebo myslivosti a na psy jsem během studia narážel v podstatě neustále.

Proč je vztah člověka a psa tak významný z historického pohledu?

Pes byl nejen jedním z prvních domestikovaných zvířat, ale současně se jedná o stvoření, které v průběhu dějin navázalo s člověkem zcela jedinečný vztah. Vztah, na jehož počátku stálo spojenectví dvou lovců, a vztah, který se v průběhu dějin vyvíjel i s ohledem na proměny samotných loveckých technik. Nejen v prehistorickém, ale i v historickém období tvořil lov nadále významnou součást obživy. Někde za tímto spojenectvím a na první pohled utilitárním vztahem se samozřejmě skrývá i postupující emocionalizace tohoto vztahu, ale ta je s ohledem na absenci relevantních archivních pramenů pro historika většinou ukryta „mezi řádky“. Nicméně její existence v raných obdobích je vysoce pravděpodobná, jen ji nelze dokumentovat.

Jakým způsobem výstava reflektuje současné vědecké poznatky o vztahu člověka a zvířat?

V rámci výstavy jsme se alespoň částečně snažili navázat na některé otázky diskutované v současném historickém výzkumu zaměřeném na vztah člověka a zvířat (human-animal studies). V tomto ohledu se jedná o sledování vztahu člověka k různým typům psů, a to s ohledem na jejich praktické využití. Na jedné straně můžeme vnímat téměř privilegované postavení psů v aristokratické společnosti pozdního středověku a raného novověku, ale současně i odpor a strach z psů volně se pohybujících venkovskou krajinou nebo intravilánem měst. Jeden z tematických okruhů se věnuje výlučně výskytu psů ve městech, zejména v období 16.–18. století, pro něž se nám dochovalo reprezentativní množství archivních pramenů.

Na jaké období dějin se výstava zaměřuje?

Hlavní důraz klademe na období raného novověku, tedy dobu vymezenou 16.–18. stoletím. Právě v tomto období lze sledovat nejen postavení loveckých plemen v aristokratickém prostředí šlechtických dvorů, ale především se dochovaly archivní prameny dokumentující vztah člověka k toulavým psům.

Jaké unikátní exponáty mohou návštěvníci na výstavě vidět?

Mezi nejzajímavější exponáty můžeme zařadit například poměrně realistické rytiny psů od německého mědirytce Johanna Eliase Ridingera, který v první polovině 18. století zachytil různá plemena loveckých i domácích psů. Jeho rytiny se vyznačují velkou mírou autenticity a ještě před vznikem moderní kynologie poměrně věrně zachycují anatomii jednotlivých psů.

Jakou roli hrají na výstavě sochařské modely psů?

U sochařských modelů psů jsme vybrali několik plemen, která i v minulosti reprezentovala základní skupiny loveckých psů. Tedy psů, kteří se specializovali na konkrétní typ lovu nebo výlučně na lov určitého druhu zvěře. Jedním z cílů bylo vizualizovat a zhmotnit na výstavě jejich variabilitu a různorodost.

Jaké klíčové momenty ve vztahu člověka a psa výstava zachycuje?

Jedním z klíčových momentů je dokumentace vztahu člověka a psa v období pozdního středověku a raného novověku se zaměřením na prostor Moravy a Slezska. Právě v tomto období máme na základě archivních pramenů dochován poměrně ambivalentní postoj člověka k psům. Na jedné straně sledujeme s ohledem na lovecké traktáty a myslivecké příručky adorování loveckých plemen, současně v prostoru měst a vesnic probíhá systematická regulace a vybíjení tzv. neužitečných a „nebezpečných“ psů.

Jak se lišil vztah ke psům ve středověku oproti dnešku?

Pes ve středověku nebo raném novověku měl pro člověka výrazně utilitární význam, byť samozřejmě současně s ním se mezi člověkem a zvířetem musel rozvíjet i silný emocionální vztah. Současně byl pes, zejména v aristokratickém prostředí, výrazem společenského statusu a prestiže. Díky vysokým pořizovacím cenám a náročnosti výcviku se tak mnohdy psi pro své majitele stávali na veřejnosti symbolem reprezentace. V dnešní době je pes převážně společníkem, a to bez ohledu na jeho lovecké kvality nebo užitečnost.

Jaké zdroje a archivní materiály jste při přípravě výstavy využili?

Pokud jde o dobovou literaturu, jednalo se převážně o tisky loveckých příruček, mysliveckých manuálů nebo zoologických encyklopedií z období 16.–18. století. Tato literatura byla zastoupena v šlechtických knihovnách aristokratů, ale našli bychom ji rovněž v bibliotékách olomouckých kanovníků nebo biskupů. V případě archivních písemných pramenů jsme čerpali převážně z městských účtů, policejních a sanitárních řádů, ale také např. z vyšetřovacích protokolů vedených s pytláky.

Co bylo při přípravě výstavy největší výzvou?

Bezesporu příprava a samotné zpracování jednotlivých sochařských modelů.

Jaký je význam teorie koevoluce v kontextu této výstavy?

Výstava pracuje s myšlenkou postupného vzájemného ovlivňování, přičemž jedním z hlavních a nejintenzivnějších momentů byl právě lov a jeho organizace. Ten stál rovněž u samotných počátků domestikace.

Historické rytiny, zdroj: Vědecká knihovna Olomouc, Moravská zemská knihovna Brno
Obrazy, zdroj: Oľga Paštéková
Autor soch: Stanislav Kľúčik (na fotografii)