Olomoucký orloj a jeho figurální výzdoba

Olomouc se může pochlubit jednou unikátní historickou památkou, která má svou obdobu v našich zemích pouze v Praze a to orlojem. Toto zařízení zdobí olomouckou radnici již od 15. století. Za dobu existence byla podoba orloje několikrát změněna. Ve Vlastivědném muzeu v Olomouci se nacházejí artefakty přináležející k různým vývojovým etapám této památky.

O původní podobě olomouckého orloje toho mnoho nevíme, protože se do dnešní doby nedochovalo žádné vyobrazení, takže není možno říci, zda měl či neměl figurální výzdobu. Nejstarší dochovanou součástí figurální výzdoby olomouckého orloje je postava zbrojnoše držícího sekeru či spíše halapartnu, která je datována do 16. století a pochází z přestavby orloje, jejímž spoluautorem byl Pavel Fabricius, císařský matematik a astronom, ze 70. let 16. století. Další velkou proměnou prošel olomoucký orloj v polovině 18. století, kdy se na opravách a přestavbě orloje podílel i jeden z významných moravských malířů doby Jan Kryštof Handke. Tento úsek dějin orloje je na figurální výzdobě dokumentován dochovaným souborem 16 figur andělů ze zvonkohry a několika dalšími postavami řazenými do skupiny – Útěk svaté rodiny. Na rozdíl od figury renesančního zbrojnoše jsou všechny postavy z barokní epochy olomouckého orloje polychromované stejně jako ty, které byly na olomoucký orloj umístěny při jeho další přestavbě na konci 19. století, roku 1898. Tyto figury vydržely na orloji až do poloviny 20. století, kdy bylo rozhodnuto v důsledku poškození orloje na konci druhé světové války o jeho celkové opravě a další přestavbě. Figurální výzdoba, poplatná době vzniku, je stále umístěna na olomoucké radnici a v depozitářích Vlastivědného muzea jsou umístěny sádrové kopie figur.

                                                                                                          Martin Zdražil