Město Olomouc patřilo již od středověku k významným řemeslným a obchodním centrům Moravy. Od konce 14. století se místní řemeslníci začali sdružovat do profesních spolků – cechů, jejichž počet postupně rostl a koncem 30. let 17. století překračoval tři desítky. Instituce cechu zaručovala přijatým řemeslníkům právo na živnost a odbyt jejich výrobků na trhu, poskytovala jim zároveň jistou formu společenské prezentace.

Ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci se nachází rozsáhlý soubor několika desítek cechovních truhlic, do nichž byly ukládány důležité písemnosti, finance a hodnotné předměty. Tyto cechovní truhlice, pocházející ze 17. až 19. století, náležely nejen městským cechům v Olomouci, ale také v Uničově, Litovli a Šternberku. Jejich výzdoba a velikost se značně liší v závislosti na bohatství konkrétního cechu nebo na okolnostech vzniku dané truhlice. Některé z nich totiž byly vytvořeny jako mistrovské kusy svých tvůrců, a proto jsou bohatě zdobeny intarzií, případně plastickou výzdobou.

Mezi nejhonosnější cechovní truhlice ze sbírek VMO můžeme zařadit truhlici cechu cínařů, zvonařů, dělolijců, kružidlářů (výrobci kovových kružidel) a ostružníků (výrobců ostruh) z roku 1734, kterou kromě intarzie zdobí plastické mosazné štítky. Dalším honosným kusem je truhlice stolařského cechu vyrobená roku 1835, mající podobu budovy v klasicistním stylu. Cechu stolařů náležela i další dochovaná truhlice – stolařských tovaryšů – z roku 1604, která je jednou z nejstarších ve sbírkách muzea. Oproti výše zmíněným není truhlice olomouckého kominického cechu zdobena ani plastickými kovovými štítky, ani výraznými architektonickými prvky, ale intarzií, mimo jiné s výjevy patrona kominíků sv. Floriána.

Martin Zdražil, Vlastivědné muzeum v Olomouci