Kartografie

Podsbírka obsahuje skoro pět a půl tisíce předmětů, map, atlasů a geografických přístrojů ze 16.století až po současnost. Její počátky sahají do 80. let 19. století, kdy v tehdejším Městském historickém muzeu začal nesoustavný sběr kartografického materiálu. Po sloučení Městského muzea v Olomouci a Vlasteneckého spolku musejního v roce 1951 došlo k soustředění kartografických předmětů do sbírky, která se v 60. let 20. století stala základem nově utvořeného fondu Kartografie. Kartografická podsbírka je rozdělena do několika oddílů, z nichž nejrozsáhlejší je mapový soubor. 
Ze sbírkových předmětů zvláštní zmínku zasluhují akvizice městského muzea u pařížských antikvářů, kde byla získána mimořádně cenná moravika – různá vydání mapy Moravy Pavla Fabricia, Jana Amose Komenského a řada listů Müllerových map moravských krajů. Významnou součástí podsbírky je kolekce barokních glóbů původem z někdejších olomouckých řeholních institucí. Nejstarší z těchto sedmi glóbů je dvojice zemského a hvězdného glóbu holandské provenience, která vznikla krátce po roce 1640. Oba jsou bohatě zdobeny řezbou s rostlinným dekorem. K historicky nejcennějším patří zemský a hvězdný glóbus z roku 1695. Jejich tvůrcem je Johann Grünsklee a glóby jsou výjimečné jak svými rozměry (průměr 125 cm, obvod 397 cm), tak uměleckým zpracováním. Třetí párovou sérii tvoří zemský a hvězdný glóbus z konce 17. století, autorem předloh jejich rytin je italský zeměpisec Vincenzo Coronelli.