Kolekce šperků

Šperk 19. století

V uměleckoprůmyslovém sbírkovém fondu VMO se nachází malá, ale hodnotná kolekce šperků z drahých kovů i jiných materiálů. Můžeme ji rozdělit zhruba na dvě části: historický šperk 19. století a novodobý umělecký autorský šperk 2. poloviny 20 století.
Ve tvorbě šperku 19. století se postupně odrážejí všechny historické slohy, které se během něj v Evropě vystřídaly. Pro začátek 19. století, v době empirové módy, je příznačný obdivný vztah k antické kultuře, což se projevuje hlavně ve špercích s antickými gemami.V pozdně empirové společnosti, pod vlivem romantismu, jsou šperky zdobeny motivy lásky,věrnosti a přátelství.Vznikají jemné filigránové šperky, šperky z vlasů, či miniaturní emailové hodinky.Ve druhé čtvrtině 19. století se podoba šperku zásadně proměňuje. Filigrán ustupuje do pozadí, vzrůstá obliba dekorativních plastických šperků z tenkého zlatého plechu, zdobených často barevnými drahokamy.Ve výzdobě jsou napodobovány historické vzory od gotiky po baroko.
Pro období tzv. II. rokoka jsou charakteristické soupravy náhrdelníku, náušnic a broží v ozdobných kazetách. Jsou zdobené vegetabilními a zvířecími motivy.V dekoru se nejčastěji vyskytují úponky vinné révy, hadí těla, tepané i ryté akanty, propletené uzly, smyčky a především rokaje zdobené drahokamy. Mezi oblíbené šperky té doby patřily také kompozice z mořských korálů a náramky s malovanými portrétními miniaturami. Zvláštní enklávu v době II. rokoka tvoří české granátové šperky, jejichž obliba přesahovala rámec domácího prostředí. V 2. polovině 19. století se v oblasti výtvarné kultury projevuje silný obdiv k renesančnímu umění a k umění exotických národů. V oblasti uměleckého řemesla, tedy i šperku, jsou evokovány antické předlohy, které jsou kombinované se znovuobjevenými technikami filigránu, inkrustace a glyptiky. S růstem cestovního ruchu se začaly vyrábět též upomínkové, mozaikové a mramorem inkrustované šperky. Objevují se znovu oválné medailonky s fotografiemi (místo předešlých miniatur).
Jasná barevnost šperků 1. poloviny století však ustupuje tmavším odstínům.V poslední třetině 19. století dochází k rozmělnění historizujících slohů, což přináší i v užitém umění často plochost výtvarného vyjádření a bezduchou dekorativnost. Touha po finančně dostupném šperku vedla také často k četným napodobeninám či kombinacím v laciných materiálech. Vývoj šperku 19. století vrcholí po mnoha zvratech v 90. letech v secesním slohu, který došel obzvláštního uplatnění právě v oblasti užitého umění. Pro secesní šperk je příznačné kvalitní uměleckořemeslné provedení a jednoduchý stylizovaný tvar zdobený drahokamy nebo polodrahokamy.

 

Český a moravský šperk 2. poloviny 20. století

Vývoj individuálního šperku má u nás poměrně krátkou tradici, jelikož se začal rozvíjet až koncem 60. let 20. století. Prvním programovým počátkem tohoto vývoje byla výstava několika absolventů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v r. 1963, kterou nazvali Ateliérová bižuterie. Výhradním materiálem výtvarníků na této výstavě byly barevné kovy, dřevo a sklo.
Jejich hlavním přínosem byl však tvůrčí přístup, kterým se podstatně změnilo pojetí šperku jako takového. Hodnotovým měřítkem přestal být výlučně materiál, ale stala se jím především umělecká kvalita. Zlato a stříbro je často nahrazováno obecnými kovy, místo drahokamů a polodrahokamů se začíná používat dostupných nerostů. Zajímavé šperky vznikají také z přírodních surovin – dřeva, kosti, rohoviny, kůže apod. Někteří šperkaři používají jako materiálu sklo,ocel a umělé hmoty a vytvářejí z nich velmi působivé artefakty.
Tvorbou moderního šperku se kromě profesionálních zlatníků zabývají hlavně sochaři, malíři, skláři a glyptikové. Ve sbírkovém fondu Uměleckého průmyslu VMO je prezentace moderního uměleckého šperku poměrně rozsáhlá. Jsou zde zastoupeny šperky předních českých a moravských výtvarníků střední i starší generace, jako je např. Laděna Víznerová, Jiří Drlík, Blanka Nepasická, Eleonora Reytharová, Pavel Herynek aj., a to jmenujeme pouze ty autory, kteří jsou zastoupeni větším počtem děl.
Unikátní umělecký šperk se stal předmětem zájmu veřejných muzejních i galerijních sbírek i soukromých sběratelů. Přestože Vlastivědné muzeum v Olomouci není specializovaným muzeem, vlastní ve své uměleckoprůmyslové sbírce početnou kolekci moderního šperku od našich předních autorů, především z období 70. až 90. let 20. století.

Zkratky užívané v katalogových heslech:
inv. č. inventární číslo
UP Umělecký průmysl
roz. rozměr(y)
D délka
V výška
Š šířka