Longinovo kopí

Příběh bájného Svatého kopí, jímž měl římský voják Longinus probodnout bok ukřižovaného Ježíše Krista a jemuž je tradičně přisuzována moc ovlivňovat osud světa.

 

Longinovo kopí můžete znát i pod názvem „Svaté kopí“ nebo „Kopí osudu“. Podle legendy se jedná o kopí, kterým měl římský voják Longinus probodnout bok ukřižovaného Ježíše Krista. Vlastníkovi kopí je tradičně přisuzována moc ovlivňovat osud světa. Objevuje se ovšem hned několik relikvií, které si nárokují být „pravým Kopím osudu“. Mezi nejznámější tzv. Longinovokopí patří kopí, které získal do dočasného držení společně s klenoty Svaté říše římské císař Karel IV. To bylo za pravé uznáno ve 14. století a bylo uloženo i na hradě Karlštejn. Neblaze je tato relikvie spojená i s postavou Adolfa Hitlera, který z něj plánoval udělat posvátnou relikvii nacistů. Dnes je uloženo v klenotnici vídeňského hradu Hofburg. V minulosti se toto kopí rozlomilo na dvě části, a ty byly spojeny stříbrnými drátky. Spoj pak byl zakryt zlatým plechem. Do čepele byl vsazen železný hřeb, kterým měl být údajně Ježíš přibit na kříž. V roce 2003 bylo kopí důkladně zkoumáno a bylo zjištěno, že samotné kopí bylo vyrobeno až v 8. století. Zlatý plech spojující čepel dokonce až ve 14. století. Stáří ale odpovídá hřeb, který je tvarem i délkou skutečně podobný hřebům, které Římani používali k popravě ukřižováním. Zdá se tedy, že toto kopí je záměrně vytvořenou relikvií k uchování hřebu. Dalším možným „Longinovým kopím“ je kopí nalezené pod podlahou kostela v Antiochu. To je dnes uloženo v Ečmiadzinu, ovšem arménští církevní představitelé nikdy nepovolili jeho zkoumání ani podrobné nafocení.

Historie kopí

Longinovo kopí je zmiňováno v celé řadě příběhů a jeho vlastnictvím se mohly pyšnit více než čtyři desítky význačných historických postav. Traduje se, že kopí využíval římský císař Constantinus I., Konstantin Veliký, císař Theodosius, vizigótský král Alarich, císař Justinián a dokonce i římský vojevůdce Aetius nebo vůdce Hunů Attila. Stopa „Svatého kopí“ se pak na dlouhou dobu ztrácí a objevuje se až u Karla Velikého, který svůj talisman vzal na všech svých 47 tažení, nutno dodat, že všechna byla vítězná. Při cestě z poslední bitvy mu vypadlo z ruky, což dle mnohých dávalo tušit blížící se tragédii. Po návratu do Cách císař umírá a kopí se stává nedílnou součástí říšských korunovačních klenotů. Dostávají se tak k němu panovníci Ota I., Jindřich IV., Fridrich I. a nakonec i Karel IV., který ho spolu s říšskými korunovačními klenoty ukládá na hradě Karlštejn. Karel IV. údajně i získává ostatky Longinuse, který je svatořečen a je mu v Praze vybudována románská kaple. Zikmund Lucemburský nechal kopí převézt do Norimberku, kde bylo svěřeno do ochrany Habsburkům. Císař František II. jej pak nechal uložit ve dvorní klenotnici ve Vídni.

 Hitler a jeho fascinace relikviemi

O Adolfu Hitlerovi je známo, že byl fascinován tajemnými artefakty a symboly. Není proto překvapivé, že Longinovo kopí neuniklo jeho pozornosti a nechal ho převézt do německého Norimberku. Dnes můžeme už pouze spekulovat, zda Hitler skutečně věřil v jeho moc nad osudem světa, nebo zda v něm viděl pouze silný symbol využitelný při propagandě. Každopádně symbolický význam artefaktu je nezpochybnitelný, který vojevůdce by nechtěl v ruce držet kopí, které provázelo Karla Velikého při vítězných bitvách? Adolf Hitler se tak stal dosud posledním soukromým držitelem relikvie. Z jeho osudu víme, že mu Longinovo kopí k definitivnímu ovládnutí světa naštěstí nepomohlo. Můžeme jen doufat, že tato mytická zbraň už bude navěky jen součástí expozice klenotnice hradu Hofburg ve Vídni a nikdo již nebude zkoušet ověřovat legendy o její tajemné moci.