Maturita s císařem

Maturita vždy patřila a stále patří k životním momentům, které se pevně vryjí do paměti člověka na dlouhou dobu. Je jakousi první zkouškou, novodobým rituálem otevírajícím dveře do světa dospělých. Ostatně latinský výraz maturitas, od něhož je slovo odvozeno, znamená v překladu dospělost, zralost či naplnění času. Skládání maturitních zkoušek s sebou obvykle nese velkou míru stresu a nervozity už samo o sobě. Mimořádně vypjaté okamžiky museli ale zažívat studenti (a pedagogický sbor bezesporu také) c. k. Slovanského gymnázia v Olomouci v pondělí 5. srpna 1872, když se po osmé hodině ranní dozvěděli, že se na jejich „zkoušky dospělosti“ přijde osobně podívat sám císař František Josef I., který zrovna dlel ve městě na krátké návštěvě.
            Zřízení gymnázia s českou vyučovací řečí v Olomouci (a současně i v Brně) povolil František Josef I. kabinetním listem 18. října 1866. Na Moravě šlo o první takové vzdělávací ústavy vůbec a jejich existence zásadním způsobem ovlivnila rozvoj české národní kultury. Výuka byla zahájena 1. října 1867 a v létě 1872 se na olomouckém ústavu konaly první maturity: písemné od 3. do 8. června, ústní 4. až 6. srpna. Mezi čtyřmi studenty, kterým se dostalo pocty prezentovat nabyté vědomosti před hlavou rakousko-uherského mocnářství, byl i Jan Vařeka (1851-1917) z Bouzova. Syn hospodářského drába začal studovat na německém státním gymnáziu v Olomouci v roce 1864. Když bylo otevřeno Slovanské gymnázium, přešel sem a absolvoval zde „kvartu“. Protože ale český ústav prozatím nezískal status vyššího, tedy osmiletého gymnázia, musel se spolu s mnohými vrátit zpět na německou školu a na Slovanském gymnáziu absolvoval až poslední, maturitní ročník. Na obou ústavech měl Jan Vařeka vynikající studijní výsledky a patřil k premiantům. Nebylo proto náhodou, že právě jej vyzval profesor dějepisu a zeměpisu Josef Sytko, aby odpovídal před jeho císařskou milostí na vybranou otázku (týkala se Anglie za vlády Tudorovců), ačkoli vlastně původně ani neměl být na řadě. Císař byl úrovní znalostí studentů „velmi potěšen“. Méně ho však nadchly stísněné prostory a nevyhovující technický stav budovy v Purkrabské ulici (tehdy pojmenované Záhrobí neboli Cárty), kde výuka probíhala. „Vše jsem shledal dobrým, jen budova je špatná,“ vyjádřil se nakonec císař podle zápisu ředitele Jana Evangelisty Kosiny. Zatímco na novou školní budovu (v dnešní Kosinově ulici) si Slovanské gymnázium muselo počkat ještě dlouhých 12 let, maturitní vysvědčení se záznamem o konání zkoušky v přítomnosti Jeho Veličenstva obdrželi čtyři odvážní studenti hned následujícího dne. Jan Vařeka pokračoval ve studiích na univerzitě a pokoušel se psát divadelní hry. Posléze působil jako středoškolský profesor klasických jazyků a ředitel gymnázií v Českých Budějovicích a Praze. Jeho pozůstalost zahrnující vysvědčení z památné maturity v roce 1872 věnovala do sbírek Vlastivědného muzea v Olomouci jeho pravnučka paní Renata Hořešovská.

Hana Jakůbková