NENÍ KLENOT JAKO KLENOT aneb ORCHIDEJE V BOTANICKÉM DEPOZITÁŘI

 
S orchidejemi se setkáváme nejčastěji ve výkladech květinářství či na okenních parapetech. Již méně je známo, že některé druhy orchidejí rostou ve volné přírodě také u nás na Moravě. Mnohé z nich se přitom krásou mohou směle rovnat svým tropickým příbuzným a ne nadarmo bývají označovány jako „klenoty“ naší přírody. Ze školských učebnic možná znáte podivuhodné květy střevíčníku pantoflíčku. Ten se vyskytuje i v našem regionu, avšak poměrně vzácně. Hojnější druhy orchidejí jsou naopak méně nápadné, a proto snadno uniknou pozornosti. Patří k nim například kruštík širolistý, bradáček vejčitý nebo hlístník hnízdák. Určitě ale nepřehlédnete louku plnou rozkvetlých prstnatců májových či bezových.

Mnohé druhy dostaly své české jméno podle tvaru podzemních orgánů (hlíz, oddenků). Odtud pochází názvy pětiprstka, prstnatec, vemeník, korálice nebo třeba hlístník hnízdák. Hlízky některých orchidejí byly v minulosti sbírány pro lékařské (nebo spíše „léčitelské“) účely. Sloužily k výrobě nápoje salepu, o němž se věřilo, že má afrodiziakální účinky. Tato domněnka vycházela z podobnosti hlíz vstavačů s mužskými pohlavními orgány a dnes již víme, že se jedná o čirou pověru. V našich zemích byl takto sbírán například vstavač kukačka, ve starší bylinkářské literatuře uváděný pod jménem vstavač obecný (všimněme si, že i české jméno vstavačů implikuje jejich domnělé léčebné účinky). Ještě před sto lety se skutečně jednalo o obecně rozšířenou rostlinu našich luk a pastvin. To bohužel dávno neplatí, dnes jde o kriticky ohrožený druh.

Někdy se lze dočíst, že právě sběr hlíz byl důvodem rapidního úbytku orchidejí v naší přírodě. Pravdou však je, že za jejich mizením stojí především změny hospodaření v krajině, jež nastaly zhruba v 50. letech minulého století a které pokračují dodnes. Není jistě potřeba dodávat, že spolu s orchidejemi z přírody mizí celá řada dalších druhů rostlin i živočichů.

V botanickém depozitáři Vlastivědného muzea je uloženo mnoho herbářových dokladů orchidejí, které byly sbírány ještě v časech, kdy se nejednalo o druhy ohrožené vyhynutím. Staré doklady nám pomáhají zpětně mapovat, kde všude orchideje dříve rostly a k jak velkému úbytku jejich populací došlo. Nepřímo tak vlastně sledujeme, jakou měrou byla negativně pozměněna naše krajina a která přírodní stanoviště byla nejvíce zasažena lidskou činností. Tyto poznatky pak přispívají nejen k efektivní ochraně přírody, ale také k pochopení některých přírodních procesů, jejichž důsledky v současnosti pociťujeme čím dál tím naléhavěji.
Většina orchidejí dnes patří k ohroženým a chráněným druhům české květeny.
Doufejme, že se pro budoucí generace tyto „klenoty“ zachovají i ve volné přírodě a nejen v botanických depozitářích.

POPISKY K FOTKÁM:

Bradáček srdčitý.
Bradáček srdčitý patří k našim nejvzácnějším a zároveň nejméně nápadným druhům orchidejí. Vzácně se vyskytuje na horských rašeliništích.

Hlavinka horská.
Hlavinka horská je silně ohroženým druhem naší květeny. Za jejím úbytkem stojí především nadměrná aplikace hnojiv v zemědělství.

Hlístník hnízdák.
Hlístník hnízdák patří k nezeleným druhům orchidejí. Jeho pletiva neobsahují žádný chlorofyl, není schopen fotosyntézy a jeho výživa je proto závislá na symbióze s mykorhizními houbami. Jedná se o jednu z našich běžnějších orchidejí.

Kruštík bahenní.
Biotopem kruštíku bahenního jsou mokřadní slatinné louky. Jeho populace jsou proto nejvíce ohroženy plošným odvodňováním a vysoušením mokřadů.

Okrotice červená.
Okrotice červená patří ke vzácnějším druhům našich orchidejích. Roste ve světlých lesích, převážně na vápencovém podloží.

Prstnatec bezový.
Prstnatec bezový patří k časnějším druhům našich orchidejí, na loukách a pastvinách vykvétá již v dubnu. Jeho květy voní po bezu a mohou mít jak žlutou, tak i nachovou barvu.

Prstnatec plamatý.
Barvou i tvarem květů je prstnatec plamatý velmi proměnlivý. Jedná se o tzv. šálivé květy, které jsou sice opylovány hmyzem, ale neobsahují nektar, kterým by mohly opylovače „odměnit“. Rozmanitost květů má proto za cíl opylovače zmást a oklamat, zkrátka ošálit.

Rudohlávek jehlancovitý.
Rudohlávek jehlancovitý je jednou z nejkrásnějších, ale také nejvzácnějších orchidejí naší květeny. Za jeho úbytek může zejména přeměna lučních pozemků na ornou půdu.

Střevíčník pantoflíček.
Střevíčník pantoflíček bývá někdy považován za nejkrásnější květinu naší přírody. Díky svým nápadným květům se stal ikonou ochrany přírody a dostal se třeba i do znaku CHKO Bílé Karpaty. Bohužel stále existuje mnoho „zahrádkářů“, kteří touží mít tuto dekorativní květinu na svém záhonku a neváhají kvůli tomu ani decimovat přirozené populace tohoto silně ohroženého druhu.

Tořič čmelákovitý.
Tořiče vyvinuly osobitou strategii vábení opylovačů. Jejich květy připomínají samičky určitého druhu hmyzu. Opylení zajišťují zmatení samečci, kteří se pokouší s květem tořiče kopulovat. Přestože k rozmnožení svého druhu tímto nijak nepřispějí, mimoděk tak pomáhají s rozmnožováním tořičů.

Vemeník zelenavý.
Vemeníky v Česku patří k hojnějším orchidejím. Rostou u nás dva druhy. Na obrázku je vzácnější vemeník zelenavý. Od hojnějšího vemeníku dvoulistého jej však lze rozlišit jen dosti obtížně, podle postavení pylových brylek uvnitř květů.

Vstavač kukačka. – herbářová položka.
Vstavač kukačka, jinak též vstavač obecný, dříve skutečně patřil k obecně rozšířeným druhům. Svědčí o tom i tato herbářová položka z poloviny minulého století, která dokladuje výskyt druhu u obce Blatnička a na které se píše „dosti rozšířen“. To dnes již bohužel neplatí.

Vstavač kukačka.
Vstavač kukačka je jedním z druhů, které ve druhé polovině minulého století zaznamenaly výrazný úbytek populací v důsledku změn hospodaření v krajině.

Vstavač osmahlý.
Vstavač osmahlý, podobně jako vstavač kukačka, býval kdysi poměrně hojným druhem naší přírody. Dnes je veden v červeném seznamu v kategorii kriticky ohrožených druhů.