Noční šelesty v Jeseníkách aneb noční veverky (Plši) v Nízkém a Hrubém Jeseníku.

Plši aneb noční veverky v Nízkém a Hrubém Jeseníku.

Nejeden chalupář v Jeseníkách, ale i jinde má v létě namísto odpočinku neklidný spánek. To proto, že se mu do chaty nastěhovali plši velcí. Lidově jsou někdy označováni za noční veverky. Všichni naši plši jsou nočními savci, kteří přes den rádi zalezou pro odpočinek do nějaké skrýše. Jsou vynikajícími lezci a převážnou část svého nočního života tráví v korunách stromů. Na konci léta se ukládají k zimnímu spánku a probouzejí se až na jaře. V extrémním případě, jako je tomu u plcha velkého, mohou někteří jedinci prospat až deset měsíců roku. Ne nadarmo se jim lidově říkalo i sedmispáči.

            Na území Olomouckého kraje nalezneme tři druhy plchů: plcha velkého, plcha lesního a plšíka lískového. Nejvzácnější je plch lesní, pro kterého představuje Olomoucký kraj západní hranici rozšíření v Česku. Nejčastěji se setkáme s plchem velkým, a to právě v létě na chatách – plši velcí se totiž rádi stěhují do lidských obydlí poblíž listnatých lesů. Půdy na chatách pro ně představuji luxusní bydlení v porovnání se stísněnými podmínkami v přirozených dutinách stromů. K velké „radosti“ chatařů a chalupářů, právě když se oni ukládají k spánku, plši se probouzejí ke svému nočnímu životu. V lepším případě svým pobíháním po půdě domu narušují lidem pouze spánek, v tom horším se pustí do izolace domu nebo elektrických rozvodů. Plši totiž patří mezi hlodavce – přední páry zubů jim neustále dorůstají, a tak potřebují pořád něco hlodat. Jsou známy i případy, kdy se do domu nastěhovalo několik desítek jedinců, plši jsou totiž dosti společenští tvorové.

            Ve Vlastivědném muzeu v Olomouci se autor tohoto příspěvku věnuje, mimo jiné aktivity, mapování rozšíření plchů na Moravě. Pokud jste se tedy někdy setkali s plchy a chcete se podělit o svá pozorování nebo potřebujete poradit, o jaký druh se jednalo, napište email na adamik@vmo.cz.

                                                                       Peter Adamík, Vlastivědné muzeum v Olomouci