Paraziti, poloparaziti a jejich oběti

Parazitismus není pouze doménou drobné havěti, ukrývající se v srsti nebo rovnou v útrobách nebohého hostitele. Zákeřné parazity můžeme hledat i mezi nevinně vyhlížejícími květinami. Kořeny takových rostlin jsou přeměněny ve specializovaný orgán, tzv. haustorium, jímž pronikají do těla hostitele a čerpají z něj živiny. V závislosti na tom, jakou měrou jsou tyto rostliny na svém hostiteli závislé, v botanické terminologii podrobněji rozlišujeme parazity a poloparazity.

Poloparazity obvykle na první pohled nerozeznáme od běžných, neparazitických rostlin. Zachovali si totiž zelené barvivo chlorofyl a s ním schopnost vytvářet si uhlíkaté látky. Od hostitele čerpají zejména vodu a minerální živiny. Nejznámější poloparazitickou rostlinou je jmelí. V naší přírodě však existuje řada dalších rodů, často s prapodivnými názvy jako zdravínek, všivec, černýš, světlík, ochmet či kokrhel. Všechny tyto rody jsou v herbáři Vlastivědného muzea bohatě zastoupeny. Je zde uloženo mimo jiné i několik položek všivce krkonošského pravého, který je považován za endemita Krkonoš (nevyskytuje se nikde jinde na světě) a glaciální relikt (druh, který na našem území přečkal od poslední doby ledové) a jedná se proto o cenný materiál dokladující unikátnost naší květeny!

Parazitické rostliny, na rozdíl od poloparazitů, postrádají chlorofyl a výživou jsou proto plně závislé na svém hostiteli. Často se jedná o bizarní, nápadně zbarvené rostliny, jejichž listy byly redukovány poté, co ztratily svou „výživovou“ funkci. Známým příkladem parazitické rostliny je kokotice, která bývala hojným polním plevelem, parazitujícím na jeteli a vojtěšce. O něco méně známými parazity jsou zárazy, rovněž bohatě zastoupené ve sbírce Vlastivědného muzea. Několik zajímavých položek vytvořili sběratelé F. Hynšt, F. Weber a F. Kvapilík. Vykopali a pečlivě vypreparovali podzemní orgány záraz i jejich hostitelů. Na herbářové položce zůstává parazit pevně spojen haustoriem se svou „obětí“. Podařilo se tak zdokumentovat pozoruhodný jev, který nám připomíná, že život rostlin se odehrává z velké části pod zemí, skrytý naší pozornosti.  

Ačkoliv (polo)paraziti představují spíše kuriozitu „ze života rostlin“, mohou mít i nečekaně praktické využití. Napadení (polo)parazitem samozřejmě vede k oslabení hostitelské rostliny. V současné době probíhá výzkum zabývající se možnostmi, jak využít poloparazitické kokrhele při potlačování expanzní třtiny křovištní, která je jejich hostitelem. Tato tráva se šíří v důsledku antropogenních (člověkem zapříčiněných) změn v krajině a představuje velké nebezpečí zejména pro luční ekosystémy, z nichž vytlačuje konkurenčně slabší, nezřídka vzácné a ohrožené druhy. Na její likvidaci se proto každoročně vynaloží nemalý finanční obnos. Možná již brzy budou tuto práci odvádět poloparaziti za nás.

Vojtěch Taraška