Příběh kamene – geologie, archeologie a lapidárium

Expozice nabízí návštěvníkům deset tematických zastavení, která vypráví „příběh“ kamene od jeho nejstarších dějin po období novověku. Kámen je zde představen ve třech základních formách: jako hornina, poté opracovaný do podoby nástroje a nakonec přetvořený v umělecké dílo. Archeologická část expozice se věnuje kamenným nástrojům ze sbírek muzea, a to od jednoduchých valounových artefaktů až po precizně provedené kusy, dokládající zručnost našich předků. Své místo zde nalezl i keltský monoxyl, který byl objeven v roce 1999 u břehu mohelnického jezera. Část expozice, vytvořená ze sbírky lapidária, prezentuje kamenné sochy, reliéfy či architektonické články od doby románské po baroko. Prohlídku vystavených exponátů zpříjemní návštěvníkům několik interaktivních koutků.

Keltský monoxyl

Na východním břehu mohelnického jezera si v roce 1999 Jaroslav Peška, tehdejší ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci, povšiml z vody vyčnívajícího velkého kmene. Při bližším ohledání zjistil, že jde o velkou loď převrácenou dnem vzhůru. Vzhledem k tomu, že mohlo dojít k poškození plavidla ze strany rybářů nebo návštěvníků štěrkovny, bylo rozhodnuto o jeho rychlém vyzvednutí za součinnosti zaměstnanců muzea a správy štěrkovny. Během uvolňování člunu se v náplavové vrstvě podařilo objevit několik zahrocených kůlů působících dojmem, že původně vytvářely řady. Tato nálezová situace může indikovat existenci menšího mola či možného přístavu v těchto místech. Ostatně dnešní tok řeky Moravy se nachází ve vzdálenosti necelých 50 m od místa objevu. Ručně dlabaný monoxyl byl vyroben z jednoho kmene asi dvě stě let starého dubu. Trup lodi má mírně kónický tvar s největší šířkou v zadní čtvrtině. Na mírně zahrocené přídi se nalézá částečně dochovaný kruhový otvor, který pravděpodobně sloužil k uvázání plavidla. Záď byla nejspíše opatřena obdélným otvorem pro kormidlo. Vnitřní prostor lodi zpevňují čtyři výstužná žebra.

K datování byly odebrány vzorky jak z plavidla, tak i kůlů. Z nich se podařilo v dendrochronologické laboratoři v Mikulčicích určit stáří na základě analýzy letokruhů dřeva a stanovit datování na roky 281 a 301 př. n. l. Letopočty odpovídají mladší době železné, kdy na Moravě sídlili z antických pramenů známí Keltové. Podle propočtů britského badatele J. S. Rogerse, který se zabývá lodní dopravou, mohl člun uvézt tři osoby a ještě dalších 800 kg nákladu. Z tohoto důvodu lze mohelnický monoxyl označit za obchodní, nákladní či kupeckou loď, sloužící k transportu zboží nebo osob po řece Moravě v mladší době železné.

Sekera z doby kamenné

V roce 1929 nalezl pan Sekanina na poli v katastru Bystročic  (poloha „Na dolině“) kamennou sekeru o délce 220 mm a maximální šířce 65 mm. Artefakt má tmavě zelenou barvu a po celém povrchu je pečlivě vyhlazen. Bohužel jde o ojedinělý nález, a proto ji můžeme pouze obecně zařadit do mladší doby kamenné (5 600–4 000 př. n. l.). Podle petrografické analýzy provedené v roce 2014 profesorem Antonínem Přichystalem z Masarykovy univerzity v Brně je vyrobena z jadeitu a surovina na její výrobu pochází z dílen na svahu hory Monte Viso, která se nachází poblíž francouzsko italských hranic.

Zde v roce 2003 manželé Pierre Pétrequin a Anne-Marie Pétrequin objevili dílny na zpracování jadeitu a příbuzných hornin. Odtud byly vyrobené sekery distribuovány na rozsáhlé území sahající od pobřeží Atlantiku na západě až po bulharskou Varnu na východě. Na severu je evidujeme až ve Skotsku. Ze středoevropského prostoru zaujme jejich četnější výskyt na Moravě, kde jich máme doloženo už téměř dvě desítky. Právě sekera nalezená v Bystročičích náleží svými rozměry k největším exemplářům ve střední Evropě vůbec a nepochybně šlo vysoce ceněný artefakt. Lze připustit, že popisovaná sekera představuje doklad obchodu či směny surovin v mladší době kamenné mezi našim územím a oblastí severní Itálie. Šlo o vzájemný styk dvou různých území na vzdálenost více než 800 km. Jejím majitelem byl s největší pravděpodobností příslušník tehdejších společenských elit.

Boží muka z Hodolan

Hodolanská boží muka patří mezi jedny z nejstarších dochovaných na Moravě, pocházejí pravděpodobně z roku 1527 . K jejich vzniku se pojí kriminální čin!

Hodolanská boží muka stála na staré spojovací cestě z Nového Světa do Hodolan (dnes Olomouc-Hodolany, Tovární ulice) v místě, kde byl 10. ledna 1527 zabit jeden z představitelů drobné moravské šlechty Adam Stolbašský z Doloplaz. Z Adamovy smrti obvinil soud jeho švagra Vítka z Dobrčic, protože oba příbuzní byli již dříve znesvářeni. Dle dochovaných pramenů došlo k zabití při Vítkově sebeobraně. O události stručně informoval dnes již špatně čitelný nápis na boční straně kaplice božích muk: „chwalte (proste) pana boha / za duszi / leta 1.5.2.7. / ten stwrtek po swatych trzech / kralich zabit gest / tuto adam stolbassky z doloplaz“. Kvůli postupujícímu zvětrávání použitého kamene – miletínského pískovce – byla tato kulturní památka v roce 19733 předána Vlastivědnému muzeu v Olomouci a na její původní místo osazená kamenná kopie od sochaře Josefa Stárka.

Kamenná deska

V neblahé době okupace Olomouce švédskou armádou (1642-1650) byla na jednu z městských bran, na tzv. Dolní bránu, osazena kamenná deska s vytesaným znakem Švédského království a monogramem CRS (Christina Regina Scueciae = Kristina královna Švédska). Po odchodu Švédů z Olomouce byl tento kámen na bráně obrácen a na druhé straně vytesán reliéf se znakem Arcivévodství rakouského (dvouhlavý císařský orel) s iniciálami LIRI (Leopoldus I. Rex Imperator = Leopold I. král a císař). Dolní brána stávala při ústí dnešní Lafayettovy ulice. Byla zbourána v roce 1884.

Socha sv. Mořice

Jako voják s negroidními rysy a s černým křížem na bílém poli ve znaku bývá zobrazován svatý Mořic (+ 302). Je znám jako velitel římské vojenské jednotky, tzv. thébské legie. Byl křesťanem a spolu s dalšími vojáky z legie, kteří byli stejného vyznání, odmítl účast na pohanských obřadech. Za to byl i s ostatními usmrcen. Do českých zemí pronikl kult sv. Mořice v 10. století. V Olomouci je sv. Mořici zasvěcen chrám na ulici 8. května. Socha sv. Mořice (kolem 1690) byla původně umístěna ve výklenku nad západním portálem olomouckého kostela sv. Mořice

Expozice Příběh kamene se nachází v depozitárních prostorách VMO (ulice Denisova, č. 30) a je otevřena od 1. května do 30. září, denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.



Virtuální prohlídka