Turolúcký kancionál

            Sbírková knihovna Vlastivědného muzea archivuje kromě regionální literatury soubor rukopisů, inkunábulí a starých tisků. Badateli jsou vyhledávány zejména rukopisné kancionály, z nichž tři prošly náročnými restaurátorskými zásahy. Nejvzácnějším z nich je Turolúcký kancionál, významná slovenská slovesná památka.

             Pro Vlastenecký spolek musejní (předchůdce a zakladatele dnešního Vlastivědného muzea v Olomouci) jej získal Vítězslav Houdek (1856-1916), moravský vlastivědný pracovník, ministerský úředník a přední činitel Vlasteneckého spolku musejního, od slovenského kaplana Jána Mocka (1843-1811), který spojoval povolání kněze se zájmy badatelskými a literárními. Ján Mock objevil dva vzácné zpěvníky - Turolúcky (z roku 1684) a Senický kancionál (z roku 1692). Vítězslavu Houdkovi nabídl Turolúcký kancionál snad z obavy před jeho zničením v maďarském kulturním prostředí tehdejšího Slovenska a ten jej věnoval Vlasteneckému spolku musejnímu.

            Samotným autorem kancionálu je rektor z Vrbového a Turej Lúky Ján Liborčan (Liborcenus), který pocházel z Ľuborče, pravděpodobně ze zemanské rodiny Borovských. Kolem roku 1620 studoval na Karlově univerzitě, po ukončení studia působil jako učitel v Přerove, později jako diakon ve Vrbovém u Myjavy a jako učitel v Turej Lúke. Název Turolúcky kancionál dostal zpěvník podle místo působení autora v Turej Lúke (součásti dnešní Myjavy). Rukopisný kancionál je výsledkem několika roční usilovné sběratelské práce Jána Liborčana. Hlavním pramenem pro většinu písní byl autorovi evangelický zpěvník Juraje Tranovského Cithara Sanctorum, u některých textů se předpokládá i jeho vlastní autorství. Rukopis, z něhož se zachovalo pouze 135 písní, z původních 275 písní na 258 stranách, je nyní součástí Sbírkové knihovny Vlastivědného muzea, kde je uložen pod signaturou R 80. Část písní je v češtině se soudobými slovenskými jazykovými prvky, dále je zde 6 latinských písní a jedna českolatinská píseň. Kancionál obsahuje jak duchovní písně, tak i písně světské s lyricko epickými náměty. Nejznámější je renesanční romance Píseň o dvou uherských pánech a tureckého císaře dceři - Siládi a Hadmázi (1560).

            Kancionál je psán oboustranně železo duběnkovým inkoustem na ručním papíru a je zdoben kolorovanými iniciálami barvami rozpustnými vodou. Text i kresby zaplňují celou plochu listu a často zabíhají až k okraji papíru, kde byly při vazbě svazku částečně ořezány.

            V minulosti byl svazek těžce poškozen, velmi utrpěl na konci 19. století, kdy byl restaurován z důvodu vystavení na Českoslovanské výstavě v Praze roku 1895. Oprava původního nevhodného zásahu se podařila až restaurátorovi Tomáši Vyskočilovi. Celý svazek bylo napřed nutno rozebrat, vazbu zrušit, listy před vykoupáním zalakovat, ve vodní lázni sejmout staré opravy a chybějící části listů opravit dolitím homogenní papíroviny. Po dolití papíroviny bylo přikročeno k odmytí zalakovaných kreseb i textu, papír byl zarchován a listy vyžehleny. Tam, kde bylo zjevné poškození v textu nebo obrázku, byla provedena oprava aplikací slabého japonského papíru. Restaurovaný svazek byl opatřen novou adekvátní celo pergamenovou vazbou. Za tento náročný restaurátorský počin zaplatilo Vlastivědné muzeum v roce 1986 18 000,- Kčs. Bohužel, po restaurování zasahují texty a ilustrace až do středu svazku, což nyní znemožňuje jeho digitalizaci.

            Vysoká umělecká a literární hodnota památky je obdobná, jako u o padesát let mladšího, známého moravského Boršického kancionálu (také v majetku Vlastivědného muzea v Olomouci). Výtvarná hodnota Turolúckeho kancionálu je umocněna zejména iniciálkami. Z celkového počtu asi 240 iniciálek se zachovalo 142 s figurálními, rostlinnými a živočišnými motivy.

Jana Habustová