Voynichův rukopis

Záhada nejtajemnějšího rukopisu světa

 

Neznámé písmo v dosud nerozluštěném jazyce… plné záhadných ilustrací…

Falzum? Šifra? A kryptografové…

Umělá inteligence a tajemný rukopis.

 

Voynichův rukopis je tajemná kniha napsaná neznámým písmem v dosud nerozluštěném jazyce, kterou doplňuje množství záhadných ilustrací. Autor rukopisu není známý, ale existuje o něm velké množství více či méně reálných teorií. Samotný Rudolf II. údajně věřil, že rukopis napsal anglický badatel Roger Bacon. Zmiňuje se ale i jméno Leonarda da Vinciho a celá řada dalších jmen. Podle radiokarbonové datace byl sepsán mezi lety 1404 až 1438. Víme, že rukopis se vyskytoval na dvoře Rudolfa II., což není příliš překvapivé.

Prvním doloženým vlastníkem byl pražský alchymista Georgius Barschius, který však nevěděl, jak knihu rozluštit. Po jeho smrti byl rukopis studován učeným jezuitou Athanasiem Kircherem, který platil za odborníka na koptštinu.

Až do roku 1912 byl rukopis v knihovně jezuitského řádu, pak byla kniha vykoupena knihkupcem Voynichem, podle kterého dnes nese i název. V současnosti je dílo ve vlastnictví Yaleovy univerzity pod označením MS 408.

Fakta a historie spisu

Rukopis na první pohled působí, že by se mohlo jednat o středověký lékopis, alchymistickou příručku nebo soupis „zakázaných“ rostlin pozdního středověku. Do dnešního dne se z knihy dochovalo 240 z odhadovaných 272 stran. Text je psán na pergamenu. Podle ilustrací je možné knihu rozdělit do několika traktátů.

První je botanická část, kterou doplňují ilustrace rostlin. Na první pohled vypadají jako běžné rostliny, identifikovat jdou ale jen obtížně a některé nelze zařadit vůbec. Následuje pravděpodobně astronomická část s ilustracemi neurčitelných diagramů a symbolů. Někde jsou dopsány čitelné názvy měsíců v roce latinkou, není ale zřejmé, zda nejsou dopsány někým z minulých majitelů. V další části ilustrace zobrazují miniatury nahých koupajících se žen, v podivných útvarech, vzdáleně připomínající tělesné orgány. Najdeme zde i část s ilustracemi připomínající mapy, krajiny, sopky, ale i hrady. Farmakologickou část s ilustracemi kořenů, listů a tajemných plodů, kde i text je rozdělen do krátkých odstavců připomínajících lékařské recepty. Poslední část je bez ilustrací a text je rozdělen na krátké odstavce.

 

Luštění spisu a teorie

Rukopis je oblíbeným cílem mnoha profesionálních i amatérských kryptologů. Existují teorie, že rukopis je falzum a žádný obsah, ani smysl nemá. Další teorie hovoří o možné glosálii, nesrozumitelném jazyku zapsaným spiritistickým médiem. Hudební skladatel Hanspeter Kyburz dokonce text považuje za hudební záznam a na jeho přepisu založil i jedno ze svých hudebních děl. Statická vědecká analýza naznačuje, že kniha je opravdu psána reálným jazykem a jeho umělé napodobení by bylo nesmírně složité.  Kryptografové americké NSA se v 50. letech 20. Století přikláněli k názoru, že se jedná o složitou polyalfabetickou substituční šifru. Jiné teorie říkají, že rukopis je sám o sobě nečitelný, ale smysl mu dodávají drobné značky připomínající řecký těsnopis. Jazykovědec Jacques Guy tvrdí, že rukopis je zapsán exotickým, ale přirozeným jazykem. Mohl být napsán mandžuštinou s nějakým netradičním dialektem a fonetickým písmem. Nejslibnější je v tomto směru zřejmě teorie Jamese Finna, že se jedná o vizuálně zakódovanou hebrejštinu.

 

Dozvíme se někdy obsah rukopisu?

Na otázku, zda někdy dojde k překladu rukopisu, nelze samozřejmě odpovědět. Velkou nadějí je v tomto směru pokrok v oblasti strojového učení a umělé inteligence. Už první analýzy s využitím superpočítačů poskytly velmi nadějné výsledky. Umělá inteligence vyhodnotila obsah jako reálný jazyk a porovnala ho s 400 známými jazyky a písmy světa. Nejvyšší podobnost zjistila s hebrejštinou. Obrovský vývoj umělé inteligence v posledních letech dává reálnou naději, že někdy v budoucnu dojde k prolomení tohoto tajemství. A možná je tento objev dokonce blíže, než doufáme. Už dnes také existují badatelé, kteří tvrdí, že šifru Voynichova rukopisu prolomili. Poskytnuté překlady ale většinou nedávají velký smysl. Případně pokud smysl dávají, nezveřejnil autor překladu postup k dekódování díla, takže nemůže dojít k relevantnímu ověření. Proto se můžeme domnívat, že Voynichův rukopis ještě svá tajemství nevydal.