Lubomír Lichý - Kreslený humor
14. 01. 2022 – 27. 03. 2022
Vlastivědné muzeum v Olomouci
První výstava roku 2022!
Jak jsem potkal Olomouc.
"Pokud budu věřit na náhody, tak to bylo už kdysi dávno dané. A pokud na ně nevěřím, tak to vyjde nastejno. Svoji manželku jsem poznal v Hradci Králové, ale to jsem nevěděl, že jezdila pravidelně na prázdniny k dědečkovi a babičce a taky ke strejdovi a tetičce do Týna nad Bečvou. Jejich statek byl pod Helfštýnem a zažila tam krásné dětství.
Druhá náhoda, která nás spojila s Olomoucí byl náš syn. Studoval tamní filozofickou fakultu, otevřeli totiž katedru japanologie. A tak jsme ho vozili na koleje a navštěvovali příbuzné. A dokonce i naše dcera má velkou kamarádku v Olomouci, s kterou se často navštěvují. A když se potom se na mne obrátilo Vlastivědné muzeum v Olomouci a nabídlo mi možnost vystavovat svoje kresby, tak jsem na to musel kývnout.
Mám rád černý humor, konečně dost kreseb se dá zařadit do téhle škatulky, ale nevyhýbám se ani jinému zaměření. Také to je ilustrování knížek a úplně naposled komiksy. V nich je kresba trochu z jiného soudku. Protože patřím do staré generace autorů, všechno je to ruční práce, žádné grafické programy. No a co se týká inspirace, tak to je pro mne i po všech těch letech velká neznámá. Nechám to spíš na návštěvnících výstavy".
(Lubomír Lichý, prosinec 2021)
---
Lubomír Lichý – výtvarník, hudebník, textař a golfista, v současné době asi nejvíc výtvarník. Forma na golf není, protože se netrénuje a na hudbu se začínám cítit starý.
Narozen 24.12.1945 v Bánské Bystrici v rodině důstojníka, který možná tajně doufal, že syn se také stane vojákem z povolání. Nedopadlo to a po neúspěšném pokusu o studium na umělecko-průmyslové škole, jsem vystudoval také průmyslovku, ale stavební. Stavební průmyslovka byla v Hradci Králové na Pospíšilově třídě a upřímně řečeno se stala náhradním řešením. Mně a spolužáka K. Kobosila (pozdějšího designéra) totiž ředitel ZŠ nedoporučil na průmyslovku uměleckou pro nedostatek talentu. Tak jsem po deváté třídě místo techniky malby a grafiky do sebe nasával techniku staveb, deskriptivu, stavařské řemeslo atd. Na druhou stranu zase znalosti stavařiny se hodily pro praktický život. Znáte to: postav dům, zasaď strom a zploď syna. Pořadí není rozhodující, ale podařilo se. Navíc obě děti, dcera a syn jsou ve svých profesích úspěšné.
Do pozice výtvarníka na „ volné noze“ jsem se dostal až v roce 1990, spoluprací s časopisy a novinami. Asi nejvíc mi dala spolupráce se Zemskými novinami, kde jsem devět let každodenní kresbou komentoval politické dění u nás.
Ještě jeden koníček se v mém životě pral s výtvarnem o své místo na slunci. Byla to muzika. V roce 1971 se odehrála moje krátká epizoda profesionálního hudebníka, kterou bych rád připomenul. V roli muzikanta jsem chtěl vyrazit do světa, což obnášelo hraní v barech a podobných důstojných prostorách. Celá naše čtveřice byla natěšena na zahraniční angažmá, ale základní chybou se stal náš název. Použili jsme první písmena z našich křestních jmen (Honza, Evžen, Lubomír a Petr), která jsme sestavili do slova H.E.L.P. Nepomohlo oddělení písmen tečkami, státní bezpečnost v roce 1972 bystře usoudila, že se chystáme volat o pomoc a chceme emigrovat. Tohle jsem se dozvěděl mnohem později, schizofrenie doby mi zasadila ránu, ale asi to tak mělo být.
Pokud se týče zaměstnání, tak jsem absolvoval všechno možné - od pomocného stavebního dělníka, přes vedoucího údržby až po výtvarníka na volné noze. V listopadu 1989 jsem byl zaměstnán na Vysokoškolských kolejích, kde jsem prožíval "revoluci" od prvních nesmělých krůčků studentů až k průvodům a manifestacím v Hradci Králové na Velkém náměstí.
Pak byla krátká epizoda podnikatelská, která se týkala vytvořením firmy na distribuci tisku, knih atd. a od podnikání jsem utekl zpět k výtvarnu. Ne proto, že bych byl nestálý, ale necítil jsem se dobře v roli podnikatele a neakceptoval jsem změnu, kterou nová situace dělala s lidmi kolem mne. Kumšt mě nadobro odtáhl a myslím, že jsem udělal dobře , vůbec toho nelituju. A tohle všechno jsem absolvoval se svou celoživotní manželkou, která při mně stála ať bylo líp, nebo hůř. A také je tím prvním kritikem, když se u mne zastaví múza.
Jsem členem České unie karikaturistů a Unie výtvarných umělců v Hradci Králové. Ilustroval jsem více, než 90 knih, z toho je 9 knih autorských. Několik cen v mezinárodních soutěžích v kresleném humoru.
Více na : www.lichy-kresby.cz
