Otisky a (ne)znamení

11. 03. 2022 – 15. 05. 2022

Vlastivědné muzeum v Olomouci

Roman Kubík, narozen 21. 10. 1961, žije ve Šternberku. Fotograf, výtvarník.

Absolvoval Filosofickou fakultu Slezské univerzity v Opavě obor Výtvarné fotografie. Od podzimu roku 1988 člen Surrealistické skupiny ve Šternberku. Později se toto uskupení slučuje s Brněnskou skupinou  A.I.V. Od roku 1995 členem Skupiny českých a slovenských surrealistů.

„Nacházení objektů pro fotografii je pro mě objektivní náhoda. Imaginace přichází jakoby krok za ní. Většinou si vyhlídnu nějaký objekt, budovu skládku atd. a jdu tam. Nějak to cítím, že tam něco najdu, že mě něco osloví. Samozřejmě se někdy stane, že tam nic není, ale zpočátku jsem v očekávání. Rozhlížím se, procházím a nechám prostředí na sebe působit. Přichází ten vnitřní neklid, napětí a objekty mi jakoby jdou naproti nebo vykukují ze stěn. Při prvním pohledu to vidím, ale mám i pochybnosti. Fotografie si dávám určitých celků, časově neomezených, čím se prolínají obrazy z různého období a vytvářejí zajímavá spojení. Svoje nerozlučné přátelství.“ (R. Kubík, z odpovědi na anketu o surrealistické tvorbě, 2016)

„Práce s příznakovým detailem jsou v jeho tvorbě nejpočetnější, syntetizující stadium koresponduje například se snímky Přízraky — Pes Páně. Takové rozřazení ovšem nemá tvůrčí potenciál těchto fotografií jakkoli limitovat či redukovat. Kubíkovy snímky si žijí vlastním, nezávislým životem, jejž bychom snad nejpřiléhavěji označili slovem kontext. Nejsme tu svědky nějaké netvůrčí závislosti, či dokonce epigonství. Je to nejprve ona interpretační intervence, zcela konkrétní název, pojmenování, sémantické zařazení, jež je zároveň včleněním syntaktickým, co vytváří další, původní, kubíkovskou rovinu sdělení. A tak ačkoli některé fotografie jsou ve svém tematickém a zejména prostorovém rozvrhu („prostor bez hloubky“) zřetelně emilomedkovské, v řadě případů se náhle takové klasifikaci vymykají, jako by — právě především významotvorným uchopením reálného prostoru, jímž se v artificiálním, imaginativním řádu fotografie spoluutváří ono znepokojivě nedefinovatelné, leč téměř hmatatelné napětí, a onen nejasný neklid — vznikla osobitá strukturální syntéza.“ (František Dryje, text do katalogu výstavy Jiný vzduch, 2012)

---

Vystavoval doma i zahraničí, participoval na všech výstavách surrealistické skupiny po r.1995. Jeho fotografie jsou zastoupeny v galeriích, muzeích a soukromích sbírkách.

Zastoupen ve sbornících šternberské skupiny: Nezřetelné projevy (1989), Klíč k realitě (1990), Erotické komunikace (1991).
Časopisecky publikoval: Analogon, Tvar, Host, Weles, Temnokomorník, S.U.U.R…. (Francie), Mantocha (Anglie); knižně: ilustrace k básnické sbírce F. Dryjeho Locus debilis (2014), Surrealism and Photography in Czechoslovalia (Anglie, 2013), Princip imaginace, sborník Skupiny českých a slovenských surrealistů (2016).