Chóra... země, krajina, místo paměti

20. 02. 2015 – 05. 04. 2015

Vlastivědné muzeum v Olomouci

Fenomén krajiny je v díle olomoucké autorky Mileny Valuškové zastoupen v několika podobách. Na začátku je to krajina vnímaná obecně jako široký zdroj inspirace. K prvotnímu okouzlení se pak přidává třeba přírodní detail chápaný jako silně ozvláštněný výtvarný prvek. Jindy je to magický okamžik, nečekaná situace, jejímž prostřednictvím se autorka rozhoduje k další tvorbě. Někdy se tvorba ubírá směrem experimentů s vizuálními či atmosférickými jevy, jindy nelze pominout ani výjimečnost místa, jeho příběhy a historie.

Milena Valušková se fotografii věnuje již od 80. let 20. století. V jedné z hlavních linií své tvorby se dlouhodobě zaměřuje na vyhledávání přírodních lokalit, historicky vrstevnatých a magicky ozvláštněných míst. Ta nejen dokumentuje, ale primární zážitek z návštěvy místa zmnožuje vlastní autorskou akcí, zásahem do struktury lokality, privátním obřadem. Zaniklá pohanská či raně křesťanská místa a přírodní okrsky dotváří nenásilnými zásahy ohně. Jejich centra označuje kamennými stavbičkami, poklidný přírodní rámec jemně narušuje vkládáním transparentních prvků. Inspirativní lokality vymezuje křídou či světelnými liniemi vzniklými při dlouhé expozici. Autorka svými fotografiemi poukazuje na to, jak silný umělecký zážitek vzniká v meziprostoru a ve vymezeném čase, v prostoru mezi původní nalezenou situací a nově zvoleným interpretačním jazykem, v tomto případě osobní akcí. Hovoří také
o reakci místa na každou takovou osobní intervenci: „Dojde-li k tomu,
že najdeme místo, které s našimi myšlenkami souzní, stane se něco opačného – místo začíná ovlivňovat nás. Drobné rituály jsou pak nejen reminiscencí na děje dávno minulé, ale i oslavou tohoto kousku země.“

Autorka viděný obraz zbytečně nekontaminuje svou přítomností. Do záznamu krajiny a míst nepromítá dobová nebo symbolická poselství, nenajdeme tu ani zátiší zmaru či důsledky řádění přírodních živlů. Krajina je však předobrazem silného zážitku, který je vizualizován s pomocí minimálních, nesložitých prostředků. Valušková se záměrně vyhýbá zachycení těch rysů, které by přispěly k odhalení a identifikaci místa, situace jsou univerzální. Svá teritoria, zrovna tak jako své pocity, si hájí.

Mgr. Štěpánka Bieleszová, Ph.D.

-------------------------------------------

Jsou lidé, kterým krajina neříká nic. Většinu svého času tráví ve městech,
v budovách, a pokud jdou do přírody, pak většinou proto, aby se nadechli čerstvého vzduchu, či za sportem nebo turistikou… Ale tato výstava není jen
o krajině – přírodě, chce být ještě o něčem jiném: o našem vztahu k zemi,
kde žijeme, o prostoru, který je naším domovem, o tom, co je základem
a co Řekové nazývají Chóra – místo ukládání paměti, rozpomínání, domov, území… Řeč krajiny není jednoduchá, ač se to na první pohled třeba takto jeví.
V internetových vyhledávačích tuto „řeč“ nenajdeme. Do krajiny musíme vejít, čekat, naslouchat, opatrně našlapovat, být vnímaví ke svátečním situacím, které se nám nabízejí. Každé místo vypráví svou vlastní historii a ta se může stát východiskem pro jeho uctění, ozvláštnění, pro fotografii. Návraty na oblíbená místa, setrvávání v nich a čas zde strávený se proměňuje
v drobné, oslavné rituály. Vzniklé fotografie jsou pak také způsobem, jak uctít zemi – přírodu a čas od času jí poděkovat.

Mgr. Milena Valušková

Mgr. Milena Valušková Studia:

Filmová akademie múzických umění v Praze,obor umělecká fotografie (1978‒1983)

Výstavy:

Samostatně vystavuje od roku 1973, kolektivněod roku 1977 u nás i v zahraničí.

Zastoupení ve sbírkách:

Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze,Muzeum umění Olomouc, Národní muzeum fotografieJindřichův Hradec a soukromé sbírky doma i v zahraničí

Členství v uměleckých skupinách:

Spolek olomouckých výtvarníkůAsociace profesionálních fotografů

Autorské publikace:

OLOMOUCKO ‒ krajinné imprese. Fontána 2004 (hlavní cena knižního veletrhu LIBRI 2004)

PRŮVODCE PO TAJEMSTVÍCH HRADŮ. Fontána 2004 (s Irenou Šindlářovou)