Židovské náhrobky z Olomouce patří k těm nejstarším...

Tajemství z depozitářů Vlastivědného muzea v Olomouci!

 
Náhrobek, nejen v židovské tradici, představuje důležitou a mnohdy i jedinou hmotnou památku upomínající na lidského jedince. Tak jako dnes, i v minulosti tvořil jeho hlavní složku nápis, který mohl být doplněn figurálním zobrazením či dekorativní výzdobou.

Židovské náhrobky měly nejčastěji podobu kamenné desky zapuštěné kolmo do země. Vztyčovaly se v čele hrobů rok po úmrtí dotyčného. Náhrobek byl nezcizitelným majetkem zemřelého a měl zůstat na místě pohřbu navždy. Podobně platila zásada neporušitelnosti hrobu, neboť zde zesnulí očekávali své zmrtvýchvstání. Nápis na náhrobní desce zahrnoval jméno zemřelé osoby a datum úmrtí, dále mohl obsahovat prosbu o zapojení do věčného života, biblický citát apod. Někdy byl obohacen výzdobnými prvky symbolického nebo dekorativního rázu.

Přestože se velká část židovských náhrobků dochovala in situ (na našem území je evidováno přes 350 židovských hřbitovů) a plní svou funkci dodnes, ty nejstarší jsou uloženy v muzejních sbírkách, anebo druhotně osazeny do zdí. Nachází se v Praze, Chebu, Brně, Znojmě a v Olomouci a obecně se datují do 14. století.

Ve sbírce Lapidária Vlastivědného muzea v Olomouci jsou evidovány celkem čtyři židovské náhrobky, pocházející ze zaniklého olomouckého středověkého židovského hřbitova. Zvláště zajímavým se jeví soubor tří z nich, které byly po vypovězení Židů z města v roce 1454 a následném zrušení hřbitova využity jako stavební materiál. Dle hebrejských nápisů je jejich vznik kladen do druhé poloviny 14. století. Objevil se však i názor, podle něhož byl jeden z této série zhotoven o století dříve a patří tak, alespoň na Moravě, k těm nejstarším dochovaným. Všechny tři náhrobky jsou známy teprve od konce 90. let 20. století, kdy byly objeveny v podlaze olomouckého kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie. Jeho výstavba probíhala v letech 1453 až 1468 na podnět působení františkánského mnicha Jana Kapistrána a záměrně v místech, kde krátce předtím pronášel svá působivá kázání namířená proti husitům a Židům. Nabízí se tak otázka, zda náhrobní desky posloužily pouze jako levná stavební hmota, anebo zda lze v aktu jejich vložení do podlahy, denně pošlapávané, spatřovat také skryté symbolické „vítězství“, korespondující s dobovými protižidovskými náladami.

Jeden z těchto cenných náhrobků, označující původně hrob ženy, mohou návštěvnici zhlédnout při prohlídce expozice Příběh kamene zpřístupněné každoročně od května do září v historických prostorách bývalé jezuitské školy (Denisova 30, Olomouc).

Markéta Doláková


https://www.youtube.com/watch?v=66Jcao1jWpw&feature=youtu.be